S pocity a dobrodružstvím v této zemi se svěřila Andrea Kaucká:

Opět pozdrav z naší cesty, tentokrát chladnější Etiopie. Postupujeme trochu rychleji. Je to potřeba a taky se nám v Etiopii moc nelíbí, teda myslím lidi. Podstatně se ochladilo, hodně se to tu rozzelenalo a lidi se také vybarvili, a to myslím doslova. Líbí se nám tady jen to okolí, barevnost a vizáž domorodců, ale to je vše, kazí to jejich chování. Nejsou zrovna přátelští a všude mají jen natažené ruce.

Asi si myslí, že každé auto, které přijede, je UNICEF, UN nebo jiná finanční pomoc a bílý turista je opět chodící bankomat. Pokud nedostanou to, co chtějí, tak začnou házet kameny, mlátí do auta, plivou nebo kopou. Již několikrát jsme se snažili zavést rázný výchovný proces, ale ti lidé bez výchovy, respektu a vzdělání se jen smějí.

Na druhou stranu mají na každém rohu hospodu, pole plné plodin, spoustu krav, ovcí, koz, oslů a koní a také stovky cedulí o dotacích, sponzorovaných projektech atd. Divné, přes dvacet let pomoci, spousta peněz, a nikde nic. Asi se prachy vytratily na účet jen některých.

Je znát, že jsme na cestě po Africe, zvířena už je taky zajímavější. Po silnici běhají vřešťani, na stromech sedí supi a na hyenu jsme se jeli podívat na východ Etiopie, do Harar. Už desítky let jim chodí hyeny do města.

Jeden chlapík si tím vydělává peníze, krmí skupinu hyen a od turistů si účtuje pět dolarů za koukání. My jsme ale měli štěstí, jednak nám pravidelně obě noci asi patnáct hyen přiběhlo za hotel vyčistit smetiště, ale taky se nám zadařilo, že jsme se dostali zadarmo do jejich blízkosti na ani ne jeden metr. Já je dokonce mohla taky potěšit kouskem masa. Byl to divný pocit, a když se ke mně ta první přiblížila zpoza stromu, tak jsem měla trochu strach.

Docela srandovní je, že po městě chodí lidi a mezi nimi hyeny, jako kdyby se nechumelilo. Jen v noci, když je ve městě ticho a jsou slyšet jen ty jejich podivné pazvuky, tak leze mráz po zádech. Ještě že máme stan na střeše auta.

Jinak kupodivu děti tady u Somálska asi ještě neznají turisty, tak nežebrají, a naopak se nás chytají, chtějí se fotit a jsou přátelské.

Ještě nás čekají dva národní parky, Bale a Nechisar, s bohatou nabídkou divokých zvířat. Prý jsou nádherné. Tak uvidíme. A slavné Omo Valey.

Jinak nám držte palce, za pár dní budeme projíždět hranicemi s Keňou v Omo Valey a konečně budeme poslouchat lvy, slony a čichat vůni akácií.