Jedním z největších vyznamenání, kterých se Čechům v posledních desetiletích dostávalo, byla úcta ke kvalitě a systému zdravotnické péče. A to včetně vysoké úrovně univerzitního školství v oblasti medicíny. Vynikajících výsledků dosahovali naši lékaři i přesto, že ve srovnání s kolegy ze zahraničí byl jejich finanční i morální kredit za práci směšný a že špičkoví operatéři či diagnostici se ´líhli v terénních podmínkách´.
Nenapadlo mě, že osmnáct let po revoluci to vše dospěje až tam, kde je to nyní. Že reálně hrozí zásadní omezování péče. Že se nedostává lékařů a sester, a to zcela kriticky. Že mladí lékaři nemají zájem pracovat v nemocnicích a podobně.
Problém je v tom, že vzdělaný a trochu šikovný lékař může nahradit třeba prodavače nebo číšníka. Obráceně to však nepůjde.
