Zřídit garanční fond pro pomoc lidem v nouzi, v níž se ocitli v důsledku ekonomické krize, je bohulibý záměr města. A to bez legrace. Krkolomná argumentace k jeho vzniku, kterou se včera oháněla ODS, ta ano.

Lamentace nad soumrakem bohů, který se vznáší nad strategickými partnery města, a s vášnivým apelem 'pomozme velkým firmám' se člověk mohl domnívat, že s krizí zmizely i tučné finanční polštáře vyhaslého managementu, který podnik přivedl zu grunt. Stejně sveřepě vedení města odmítlo argumentaci, že tyto byznysmeny sponzorovalo více než dost a podporovalo je ještě předtím, než se dostali do problémů. Třeba (vý)prodejem golfu či lacinými dary v podobě podhodnocených lukrativních domů v lázních. To se špatně poslouchá, stejně jako zoufalé krédo radnice, že máme mít smysl pro spolupráci v těchto těžkých chvílích.

Protože s kým? S byznysmeny, nebo lidmi? Se všemi, nebo jen některými? A kdo je vybere?

Pomozme lidem v nouzi, ano. Ale nepleťme si solidárnost se servilitou k šedým ekonomům, kteří se v tíži ocitli fakt jen stěží.