Stala se mi taková nepříjemná věc. Při vyjíždění z parkoviště jsem přehlédl starší pár, který přecházel silnici. „Koukej…“ možná „Čum kolem sebe,“ křikl na mě pán. Možná přidal i nějaké nelichotivé slovíčko, nevím. A měl pravdu. Skutečně to byla má chyba, a já se mu za to hluboce omlouvám. Chyběly totiž jenom centimetry. Nebýt takřka akrobatického kousku muže, asi bych jej svezl na blatníku. Ale…

„Tak choďte po přechodu,“ křikl jsem na něj z okénka. „Tady žádný není,“ odpověděl mi. Chyba!

Jen o pár metrů dál je frekventovaný přechod u karlovarské Městské tržnice. „Potřebuju přejít tady, tak nevím, proč bychom měli jít až na přechod,“ zareagovala partnerka muže. Druhá chyba!

Zákon hovoří jasně: Je–li v okruhu padesáti metrů vyznačený přechod pro chodce, je chodec povinen(!) jej použít. Odkrokované to sice nemám, ale podle mého odhadu byl přechod blíž než zmiňovaných 50 metrů.

Ono neexistuje nic jako absolutní přednost chodců. A těch pár ušetřených kroků určitě nestojí za případné problémy.