Volby do Parlamentu skončily před čtrnácti dny, ale politici, kteří se ucházeli o přízeň voličů, na nás stále civí z plakátů a billboardů. A většinou jsou to ti, kteří se do Sněmovny vůbec nedostali. Stále nás oslovují svými slogany, co všechno pro nás zařídí a jaká bude naše budoucnost. Je to takové nepatřičné připomenutí toho, že lídři nemusejí být vždy populární i mezi příznivci té či oné politické strany či hnutí. A také varovný signál pro komunální volby. Přestože konečná podoba kandidátek je diskutovaná, v některých stranách se o první místa svádí urputný boj a někteří partajní lídři dokonce odcházejí zkusit štěstí jako nezávislí matadoři.

Nikdo dnes nemůže zaručit, že třinácté místo znamená nevolitelnou pozici a jednička jednoznačný lídrův úspěch. Voliči se zkrátka zhlédli v kroužkování. Někteří s plnou odpovědností, někteří jen tak z recese, ale tento politický piercing nás zřejmě čeká i ve volbách komunálních.

V každém případě nás čeká napínavý podzim, který se rychle blíží. Už se otevírají nová hřiště, střihají pásky, dokončují sportoviště a odsouvají nepopulární rozhodnutí. Například vstupné na Rolavu magistrát zatím nezavede. To je vcelku logické, protože by to byla volební sebevražda. A politici právě teď potřebují nastavit lidu vlídnou tvář. Po čtyřech letech kabonění je to vcelku příjemná změna.