Abyste vůbec nějakou brigádu sehnali, musíte se už začít poptávat na začátku června. Když vás všechny obchody odmítnou nebo si s nechutí vezmou vaše telefonní číslo, přijdete domů a čekáte, až vám zavolají.
Takové zkušenosti měla také devatenáctiletá Katka: „Na konci května, hned po maturitě, jsem šla shánět prázdninovou brigádu. Když byla už polovina července a já jsem byla pořád doma a čekala na ten důležitý telefonát kvůli brigádě, brouzdala jsem na internetu a hledala nějaké volné místo. Kdekoliv. Našla jsem stránku s brigádami pro studenty, poslala jsem pár e–mailů na náhodné dvou a vícedenní brigády. A teď nejenom že čekám na telefonát, ale také kontroluji každou chvíli svoji e–mailovou schránku.“
Na druhou stranu sedmnáctiletá Magda si sehnala brigádu poměrně snadno: „Skoro až na konci června jsem se začala shánět po brigádě. Dozvěděla jsem se, že v jednom malém krámku na kolonádě shání výpomoc. Druhý den jsem tam zašla a hned jsem tam nastoupila na celý červenec. Včera jsem šla kolem obchodu. Připadalo mi, že tam moc nestíhají. Zeptala jsem se, jestli nepotřebují výpomoc, a teď už si budu vydělávat i celý srpen.“
(luc)
