Být sedmačtyřicátým nejlepším mladým šachistou na světě se nepovede jen tak někomu. Patnáctiletému Lukáši Vlasákovi z Chodova se tento skvělý úspěch podařil na nedávno skončeném mistrovství světa v šachu, které hostil exotický Vietnam.

Byla to první takto významná akce, které ses zúčastnil?
Nebyla. V loňském roce jsem se zúčastnil Mistrovství Evropy v Chorvatsku.

Jak na tebe Vietnam zapůsobil?
Úplně úžasně. Oni to tam berou jako megaakci. A překvapila mě ještě takřka neuvěřitelná ochota Vietnamců. To, že mohli pořádat mistrovství světa, byla pro ně obrovská čest. Něco takového určitě zažívali také Číňané při nedávné olympiádě.

Doslechl jsem se, že na zahájení se dostavily stovky tisíc lidí…
Bylo to tak. Kvůli zahájení mistrovství byly dokonce uzavřené některé ulice.

Co ti z Vietnamu, vedle šachů, nejvíce utkvělo v paměti?
Asi ti ochotní lidé. Když bych měl jejich ochotu srovnávat s českou… Vietnamci jakmile mohli, tak pomohli. Byli moc hodní. Organizátoři pomáhali za děkuju. Brali to jako poctu.

Jak dlouho se vlastně do Vietnamu cestuje?
Z Vídně to bylo dvacet hodin čistého času letu.

Co bylo pro tebe vůbec nejtěžší ze sportovního hlediska?
Zpočátku jsem se dostal hodně dopředu. Okupoval jsem první desítku. Pak ale přišli dva těžcí soupeři za sebou. Sice jsem s nimi prohrál, ale ještě jsem si říkal, že by to mohlo být dobré. Jenomže pak přišel poměrně dost smolný zápas. A já si řekl, že už se asi výš nedostanu. Šance zabojovat asi ještě byla, ale ne moc velká.

Jak dlouho se šachům věnuješ?
Od sedmi let.

Myslíš si, že bys to mohl dotáhnout vysoko?
Asi ne. Jsem spíš línější povahy, takže nějaké dlouhé tréninky nejsou nic pro mě. Ne že bych nechtěl, ale chybí mi vůle.

Co tě čeká v nejbližší době?
Za dva týdny české polofinále juniorů.

Rýsuje se nějaká další významná zahraniční akce?
Záleží na tom, jak v březnu příštího roku zahraji na mistrovství republiky. Další mistrovství světa se hraje v Turecku. Kdyby se republika povedla, bylo by určitě dobré se bojů zúčastnit.