Výstavu v Klementinu doplňují cenné exponáty, inkunábule a výjimečné předměty včetně Hroznatovy mísy ze třináctého století, které stále vlastní klášter premonstrátů v Teplé.

Unikátní historiskou sbírku knih z klášterní knihovny koupilo Ministerstvo kultury za téměř 37 milionů v roce 1997. Už rok před tím získala Národní knihovna první část této sbírky za dvacet milionů a v roce 2008 a fond zkompletovala v roce 2008, kdy od tepelského kláštera získala vzácné rukopisy mimořádné hodnoty včetně bavorského kodexu z 9. století a motlitební knihu českého krále Ladislava Pohrobka z poloviny 15. století.

Podle Miroslavy Hejnové, vedoucí oddělení rukopisů Národní knihovny, vzácné rukopisy klášter Teplá přednostně nabídl státu. „Jde o kulturní památku a historické jádro klášterní knihovny,“ vysvětlila. Národní knihovna o tento trezorový fond po desetiletí pečovala a počátkem devadesátých let jej v restituci vrátila řádu premonstrátů v Teplé.

A proč se tepelský klášter premonstrátů rozhodl prodat cenné rukopisy?

Podle tamní knihovnice Michaely Bäumlové kanonie premonstrátů Teplá dodnes vinou nedořešených restitucí církevního majetku nezískala prakticky nic ze svého rozsáhlého historického majetku, který tvořil její hospodářské zázemí a představoval hlavní zdroj jejích příjmů, jež mimo jiné umožňovaly investice do údržby klášterního komplexu.

„Vinou nedostatku financí klášterní areál nadále chátrá, klimatické a termické vlastnosti budov se zhoršují a není možno vytvořit v nich náležité podmínky pro uchovávání uměleckých předmětů či knih starých stovky let a tedy mimořádně choulostivých.“

Špatná finanční situace podle knihovnice rovněž neumožňuje zaměstnat potřebné množství vysoce kvalifikovaných pracovníků, kteří by vykonávali péči o fondy a sbírky. „Aby kanonie neriskovala jejich poškození či zánik, poskytuje raději své nejcennější sbírkové předměty coby exponáty formou dlouhodobých zápůjček specializovaným tuzemským státním institucím jako jsou například Národní galerie anebo Uměleckoprůmyslové muzeum. Ty disponují kvalitními depozitáři a výstavními prostorami a kvalifikovaným personálem, ukládá je u nich jako deponáty a zcela výjimečně – jak tomu bylo právě v případě jádra knihovního fondu – přijímá nabídky těchto institucí na vykoupení artefaktů mimořádného významu,“ dodala knihovnice tepelského kláštera.

Stát tak podle Bäumlové paradoxně těží z obtížné situace, v níž se církevní instituce vinou jeho politiky ocitají. „Pro kanonii tyto ztráty představují záležitost mimořádně bolestnou, byť v dějinách kláštera nikoli ojedinělou,“ zdůraznila.