S trochou strachu a obav z toho co bude opouštíme hraniční přechod Kariba, kde byli snad ti nejmilejší celníci, které jsme dosud potkali.

Zimbabwe. Země zmítaná krvavým vyvlastňováním farem a pozemků bělochům. Země, která po léta byla nejschopnější zemí Afriky, tzv. „Bread basket“, jen do té doby, než se panu nejvyššímu a jeho blízkému okolí cosi urodilo vhlavě a svedli celou zemi do záhuby. Dnes nemají ani svou vlastní měnu, užívají americký dolar. Ke všemu se obchody naplnily zbožím, benzínové pumpy mají benzín a naftu a lidé se pomalu odrážejí ode dna, kam je dostal Mugabe spolu spár mocichtivci zvaní „Warvet“ – váleční veteráni, kteří mimojiné ve spousta případech nedosáhli ani plnoletosti.

Spousty farmářů odlehčených od pracně vybudovaného majetku, muselo začít od nuly, ale nevzdali to a zemi ve které se narodili neopustili, spousta jich ktomu však byla donucena.

První naše stopa vedla do nádherného parku Mana Pools rozkládajícího se podél řeky Zambezi, severozápad země. Nekomerční divoký park má neoplocené krásné divoké kempy, kde vám při večeři do ucha může dýchat slon, antilopa, hyena nebo řvát lev či bručet hroch cáchající se ve vodě. Vstupné miniaturní oproti Keni, v přepočtu jen 300,- Kč na sedm dní. Je správně divoký, prorostlý buší, pro zvěř jako stvořené a vhodné především pro ty, kteří si svoje safari chtějí užít scelým dobrodružstvím, kdy zrovna před vaše auto na cestu vykročil zhustého křoví obrovitý slon, objevováním nových zajímavých druhů zvěrstva a ptctva a hledáním kterékoliv predátorů. Tedy pokud si predátoři večer přes vonící večeři právě nenajdou vás. Velké varování se ve všech kempech týká nejen maličkostí jako je drzý šakal či opice, kteří ukradnou vše co jen po jídle voní, ale také před dovozem citrusových plodů do parku, ty totiž milují sloni a pro jeden pomeranč by zauta dokázali vytvořit konzervu. Nejnebezpěčnější ovšem jsou hyeny, kteří jsou nebezpečné i pro ve stanu spícího člověka, ne jednoho se jim podařilo svým silným stiskem čelistí ze stanu vytáhnout.

Po několika dnech naplněných pěknými zážitky včetně setkání sprvním lvem a lvicí, jsme pokračovali do Harare, hlavního města Zimbabwe. Infrastruktura na vysoké úrovni, občas po krajnici posedávají party mladíků snáčiním vruce vyrábějící pěkné suvenýry různých tvarů, ze dřeva i ze železa. Farmy, sila, továrny… původní bytelné honosné stavby jsou zdevastovány, opuštěny a vypáleny. Smutný pohled. Harare je klidné město jako spousty jiných. Až na jednu ulici striktně střeženou těžce ozbrojenými hlídkami, zde totiž sídlí příčina likvidace Zimbabwe. Sám ďábel.

Poznali jsme několik skvělých Zimbabwanů se kterými jsme strávili několik příjemných dní, nenechali si ujít ani víkendový trialový závod terénních automobilů, kde se účastnil krom všech bělochů také jeden černoch a spousta dalších přišla závod sledovat.

Cestou z Harare jsme se zastavili vsoukromé rezervaci, kde jsme ráno podnikli dvouhodinovou procházku s párem jedenáctiměsíčních lvů „Velký kluk“ a „Kenny“. Noc jsme strávili sKevinem a jeho synem na tábořišti vrezervaci. Kevin je mimo jiné jeden zdalších farmářů, kterému se Mugabe právě snaží zabavit majetek a farmu. Kevin srodinou se drží zuby nehty.

Brzy ráno jsme šli vyvenčit ty dva kluky. Pocity? Procházeli jsme se se šelmou, pro kterou kdekoliv vbuši jste jen potravou a nebo si vás naopak ani nevšimne. Tady nám oba vedle nohy cupitají chvílemi jako poslušný pejsek, vjiné chvíli však ukáží, kdo je tady pořád ještě pánem. Vzhledem ktomu, že jsou chováni vzajetí a na člověka zvyklí, jsou krotcí a hraví, dokonce procházky snějakou tou chodící porcí masa milují, ale pořád člověk musí mít na paměti, že jsou to divoká zvířata, která si zachovávají a chovají se stále dle svého instinktu. A můžete se stát porcí na jejich pomyslném talíři. I přes toto vědomí jsme procházku podnikli, nic se nestalo, jsme celí a moc jsme si to užívali.

Po procházce jsme se vydali na Bulawayo, bývalé hlavní město tehdejší Rhodesie a do parku Matopos, kde má hlavní kolonizátor Cecil John Rhodes i svou hrobku, neboť toto místo zbožňoval. Na zvěř je park poměrně chudý, i přesto, že je pověstný největší populací nosorožce černého, přesně nosorožce dvourohého. Viděli jsme jen stopy a hromádky, na živého jsme neměli štěstí. Park má ovšem několik jeskyní skrásnými, velmi zachovalýmipůvodními malbami křováků, kteří zde žili zhruba před dvěma tisíci lety, a také skaliska (převážně granit, který zvětral do úžasných tvarů – balancující kameny). Okolí je naprosto poklidnou krajinou, láká to kodpočinku.

Po příjemně relaxačním dni, nerušeni ani jediným živým tvorem, jsme se vydali směrem na severozápad. Zdůvodu nedostatečného množství peněz voběhu se nám nedostalo dostatku financí, národní park Hwange jsme byli nuceni protentokrát vynechat. Zadní cestou vblízkosti řeky Zambezi jsme směřovali k Viktoriiným vodopádům, patřící mezi Sedm divů světa.

I přesto, že jsme nocovali několik kilometrů od cíle cesty po Zimbabwe, masa vody byla tak silná, že dunivý zvuk doléhal i knám, ne nadarmo se vodopádům říká Mosi-oa-Tunya (v překladu – Hřmící závoj). Nezapomenutelný pocit jsme si vychutnali při východu slunce, kdy jsou vodopády zahaleny nejen do oparu prášící vody a mlhy, ale i do ohnivé barvy vycházejícího slunce.

Ze strany Zimbabwe jsme si vodopády mohli prohlédnout vcelé své kráse ze předu i ze strany, od Ďáblova kataraktu až po nebezpečný bod. Pár hodin jsme se procházeli po obvodu vodopádů, mokrý od cákající vody a kochali se pohledem na tu mohutnou masu padající do přibližně 95 metrů hluboké propasti, odkud voda opět teče poklidně dál. Viktoriiny vodopády jsou jednou tak vysoké než vodopády Niagara, ty mají jen 51 metrů, a vítězí i v délce – celých 1700 metrů.

Poslední zastávka vZimbabwe je na náhodně objevené krokodýlí farmě. Chovají zde asi třicet tisíc krokodýlů. Některé vypustí do přírody na místa, kde je třeba obnovit nebo zachovat chov a ostatní chovají převážně na kůži, druhořadé je maso. Každý tvrdí, že maso zkrokodýla je výborné, chutná jako kuře a ryba dohromady. Zapovídali jsme se s farmářem Mikem, který nám ukázal nejen chovná akvária, ale i zpracování a vyčinění kůží. Dal nám pár receptů a za 100,- Kč nám zabalil pět kilogramů krokodýlího masa.

Po obědě opouštíme Zimbabwe via Zambia Livingstone…

Andrea Kaucká