Školský zákon umožňuje školám, aby při hodnocení žáků využívaly písemné hodnocení místo klasické klasifikace známkami od jedné do pěti. Přesto většina zůstává u tradičního způsobu známkování. Chtějí to tak i děti a rodiče.

„Mám raději přehled a dobrou orientaci, který mi tradiční známky poskytují. Kdyby například mého syna učitelé hodnotili písemně, neměla bych možná naprosto jasno, jak na tom je z českého jazyka,“ říká Simona Souhradová z Karlových Varů.

Podle učitelů se písemné hodnocení praktikuje například u dětí cizinců, které se teprve učí jazyk. V takovém případě je slovní klasifikace přijatelnější. Praktikuje se to kupříkladu u vietnamských dětí.

Písemné hodnocení teoreticky může vyvolat nejasnosti nebo několikeré způsoby vysvětlení. To je důvod, proč raději volí tradiční známkování i sami pedagogové.

„Probírali jsme způsob hodnocení s rodiči a většina z nich si přála zůstat u původního modelu. Jistě se tím dá předejít několikerému výkladu či nedorozumění,“ uvedl ředitel Základní školy jazyků Jiří Burian.

Písemné hodnocení má ale své nesporné výhody: širší přehled o aktivitách žáka, o jeho individualitě a také o jeho schopnostech.