Rodiny dvou utonulých vodáků, kteří v sobotu vypadli z potápějícího se raftu, už budou mít navždy jméno řeky Ohře spojené se smrtí. A je to pravda. I když Ohře nepatří k nejdivočejším řekám, vzala si už řadu životů.

Na druhou stranu: Asi jen málokoho napadne pokoušet osud v polovině ledna! A poukoušet ho právě v místech, která jsou životu nebezpečná. Ostatně na to, že je radošovský jez nebezpečný, upozorňuje vodáky už s dostatečným předstihem značka, která znalcům říká: „Pozor, jsem nebezpečný, nesjížděj mě!!!“ Stokrát to může riskérům projít, ale po sto prvé se loď převrhne. A pak už je pozdě říkat si: „Kdybych býval neriskoval.“

Co může nadšence pro adrenalin od zbytečného riskování odradit? Jak je vidět, smutná statistika utonulých asi ne. Mají snad vodohospodáři nainstalovat před každý nebezpečný úsek řeky zábrany, které by vodákům znemožnily průjezd? Možná by to stálo za úvahu.

Ale jednodušší bude, když si každý uvědomí, kde jsou limity jeho možností.