Vstoupili jsme do 21. století a dalo by se říci, že jsme se už pounačili ze všech hrůz, kterých se dopouštěly předešlé politické režimy. Jenomže ani šedesát let po politických procesech a devatenáct let po pádu komunismu nemají političtí vězni pocit, že se stát vypořádal s minulostí. Komunisté dále organizují své mítinky, dále jsou v parlamentu, dál ovlivňují naše životy.
Jsou to ale oni, kdo může být novodobým postrachem, kdo by mohl použít totalitní praktiky?

Žijeme rádoby ve svobodné zemi, ale mnohdy máme do svobody hodně daleko. A nejde jen o obávaný nástup ultrapravice, ustanovení Národní gardy, kterou prosazuje Národní strana. Jde o chování nynějších vládnoucích politiků, a to jak na vrcholové, tak i regionální úrovni. Arogance některých z nich nebere mezí.

Taková je realita naší demokracie.
Je to smutný obrázek.

Související článek: Kritika politických vězňů vůči systému začíná gradovat