Jednou z mnoha pih na kráse lázeňského města Karlovy Vary jsou nesporně bezdomovci. Přinejmenším jejich tvrdé jádro, tedy ti, co vysedávají na kdejakém pro ně příhodném místě uprostřed svinčíku z vajglů a vyždímaných krabic od Dona Simona a obtěžují kolemjdoucí puchem svých roky nemytých těl, žebrotou a hlasitě pronášenými oplzlostmi. Policie je na tyhle zjevy krátká a na radnici ještě nevymysleli ´projekt´, jak je vyhnat za brány města.

Řešení se přitom nabízí samo od sebe. Chcete příklad? –Jedním z míst, kde se tahle lůza sesedávala, byla lavička na okraji polokruhového záhonku na okraji lávky přes průtah u Hypernovy. Veselo tu bývalo zvlášť v parném létě, kdy laciné víno stoupalo do hlav homelesáků stejnou rychlostí, jakou se vůkol šířil jejich zápach. Letos ale budou mít utrum – lavička, na které sedávali, přes zimu nenávratně zmizela, a tak jim nezbyde, než si najít jiný plácek.

Problém byl vyřešen a že přitom vzal za své i ten kousíček na tomto místě tolik vzácné zeleně, už národ nějak rozchodí. Horší ovšem bude, až si tohle za příklad vezmou i v jiných částech města. Se zánikem trávníku mezi terminálem MHD a tržnicí, na jehož spodním, na lavičky upraveném okraji bývá také husto, se ještě nějak smíříme.

Ale kde budou stavět vlaky, až se zbourají obě karlovarská nádraží?