Hokejový klub v lázeňském městě začal psát svou historii už v roce 1932. Parta nadšenců tehdy založila na rybníku „Malé Versailles“ celek, kterému dala jméno SK Slavia Karlovy Vary. První umělá ledové plocha, vybudovaná v roce 1948 u městské tržnice, rapidně zvedla úroveň hokeje ve světoznámých lázních.

Pět sezon bojovali slávisté v naší nejvyšší soutěži, I. lize, tehdy v „Přeboru republiky“. Byla to léta největší slávy hráčů, největšího nadšení fandů, největší hrdosti všech sportumilovných lidí na Karlovarsku.

V sezoně 1954–55 se zranili někteří klíčoví hráči a nejvyšší soutěž se nepodařilo udržet. Přišel pád do II. ligy.

Ze známějších osobností hráli za Slavii například brankáři Miroslav Burian, Zlatko Červený či Jiří Kolouch a v poli to byli Jiří Feureisel, Jaroslav Hraběta, Jan Jánský, Josef Koller, Václav Šinágl, Jan Klapáč, Miroslav Klapáč a další. V době největší slávy chodily na karlovarský stadion i desetitisícové návštěvy.

V roce 1976 se ruší zimní stadion v centru města a klub se stěhuje do Rybář. „Krajský přebor a druhou ligu jsme střídavě hráli až do roku 1990,“ vzpomíná kronikář Prošek. Tento rok se zapsal do dějin místního hokeje jako první rok novodobé historie. II. národní hokejová liga se rozšířila na 32 mužstev a tím se Karlovy Vary zachránily před dalším pádem do krajského přeboru. Následující rok mužstvo pod vedením Milana Šmejkala vyhrálo druhou ligu a postoupilo do baráže. V té bohužel skončilo druhé za postupujícím Vajgarem Jindřichův Hradec.

Další tři sezóny se lázeňský celek držel na čele druhé ligy a snažil se postoupit do I. ligy, která se hrála v sousedním Sokolově. Postup z baráže se podařil 28. března 1995.

Další dva roky se tehdejší Slavia Becherovka a posléze Becherovka dostává až do baráže. V té se ale musí sklonit před moravskými celky. V létě roku 1997 Karlovy Vary kupují od Olomouce extraligu, kterou hrají již 11 rokem.

„Dnes si můžete přijít od 17 hodin zavzpomínat na zlaté časy karlovarského hokeje,“ zve celou sportovní veřejnost generální manažer Miroslav Vaněk.