Podle místních to může být i xenofobie. Jedna z rodin je totiž původem z Ruska. Druhá rodina ale namítá, že ona spor nezačala a že se pouze bránila.

„Schneiderovi koupili sousední dům v roce 2006. První problém nastal, když jsme stáli autem na naší příjezdové cestě k zahradě, která vede kolem jeich domu. Genadimu Schneiderovi vadilo, že tam stojíme. Přitom to je naše cesta,“ vypráví Jana Klimešová. Sousedům vadil prý i štěkot Klimešových psů. „Křičel na mě a na mou matku, že jaká panička, takový pes,“ pokračuje žena. Je navíc přesvědčena, že Schneider po jejích psech házel kameny. Desetkrát na ně volala policii. Spor se vyhrotil v září, kdy se důvodem hádky stala posekaná tráva na příjezdové cestě. Ta údajně Schneiderovi vadila natolik, že jeho syn vzal na 72letou maminku Klimešové hrábě.

„Slyšela jsem její volání o pomoc. Když jsem přiběhla k bráně, ležela na zemi a rukama si chránila obličej. Ty už měla poškrábané od hrábí. Vzala jsem tedy do ruky postřikovač, abych nás případně bránila. On mi ho ale vyrazil z ruky,“ tvrdí žena. Policisté ale konstatovali, že šlo jen o přestupek, i když maminka Klimešové musela být ošetřena na chirurgii a kvůli šoku i na psychiatrii.

Případ dostala na starost přestupková komise, která dala za pravdu Schneiderovým. „Neexistují žádní svědci, nejsou žádné důkazy. Zaříjový incident jsme vyhodnotili tak, že pokutu dostala paní Klimešová, protože se přiznala k tomu, že měla v ruce postřikovač, i když se neprokázalo, že ho použila. Vzali jsme tedy v potaz, že šlo z její strany o hrozbu. Syn pana Schneidera se ale k tomu, že vzal na paní Klimešovou hrábě, nepřiznal,“ říká předsedkyně komise Jitka Rudolfová, podle níž si nikdo jiný z Jezu na chování jedné či druhé rodiny nestěžoval. Dodala, že případ nyní řeší krajský úřad, protože se Klimešovy proti rozhodnutí přestupkové komise odvolaly.

Jedna z místních, která si nepřála být jmenována, je ale přesvědčena, že to jsou právě Klimešovy, kdo spor vyhrocují. „Lidé slyšeli, jak právě ony sousedovi sprostě nadávají. Dokonce slyšeli, jak mu říkají, že tu žádné Rusy nechtějí. A pokud by se jim něco stalo a volaly o pomoc, tak to tady u nás uslyší každý. Nikdo z nás ale tehdy v září nic neslyšel,“ dodává. Genadiho Schneidera redaktoři Deníku doma nezastihli a na jeho mobilní telefon se nedovolali.