Stanislav Kubín, hlavní vyjednavač lékařů v nedávném konfliktu mezi zdravotníky a vedením Krajské karlovarské nemocnice, a. s., odchází. Dnes již bývalý primář a odstupující zdravotní ředitel KKN poskytl Karlovarskému deníku exkluzivní rozhovor.

Pane doktore, můžete vysvětlit důvody svého odchodu z funkce zdravotního ředitele Karlovarské krajské nemocnice?
Těch důvodů je více, ale tím hlavním je, že jsem nebyl a nadále nejsem bytostně přesvědčen o tom, že fúze tří nemocnic byla správným krokem. Víte dobře, že když se vyjednávalo s krajským vedením, postupně jsme od našeho požadavku na zrušení fúze a opětovné osamostatnění nemocnic ustoupili. Cítil jsem, že to byla chyba, ale bez tohoto ústupku by k dohodě nedošlo. Přijal jsem funkci zdravotního ředitele už jaksi pod tlakem, byť s dobrými úmysly, ale zároveň také s tímto vnitřním rozporem.

A co dál, kromě té fúze nemocnic, vám vadilo?
Nepřátelské vztahy mezi nemocnicemi zůstaly a za dva roky fúze se neudálo nic, co by nemocnice pomohlo stmelit, naopak… Ve vedení jednotlivých nemocnic, tak i na kraji, zůstali stejní lidé s různými představami o jejich fungování i dominanci jejich postavení. Napětí mezi nemocnicemi je velké, především mezi Sokolovem a Karlovými Vary. Nyní vidím, že jsem si mohl být pouze částečně vědom, do čeho jdu. Představoval jsem si, že si některé věci odtrpím a pak se je pokusím změnit, ale mýlil jsem se v tomto předpokladu.
Zásadně mi také vadila skutečnost, že až do svého odchodu k 29. únoru jsem pracoval bez řádně podepsané pracovní smlouvy zdravotního ředitele a bez zadání pracovní náplně! Jedinými pracovně právními dokumenty byla stále moje původní pracovní smlouva z roku 1982 a z ledna letošního roku oboustranně podepsaná abdikace na post primáře chirurgického oddělení… Nové smlouvy jsem se nedočkal…

Jedním ze splněných bodů dohody s hejtmanem mělo být zrušení tak zvané „optimalizace“…
Prvním obrovským třecím momentem vedení KKN a. s. bylo zrušené oddělení neurologie v Chebu a touha většiny primářů chebské nemocnice o jeho znovuotevření. Víme, že toto oddělení bylo zrušeno už za minulého vedení v rámci „optimalizace“. V momentě, kdy jsem se objevil jako nová osoba ve funkci zdravotního ředitele, byl jsem kontaktován kolegy z Chebu, kteří žádali posouzení možnosti znovuotevření lůžkového neurologického oddělení v Chebu. Považoval jsem to za velice citlivou záležitost ve vztahu k rozporuplné nedávné minulosti.
Věnoval jsem tomuto problému řadu jednání, přemýšlení i studia všech možných dostupných materiálů. Debatoval jsem o tom se svými kolegy v Chebu, na neurologii v Sokolově i v Karlových Varech. Obdržel jsem určité personální obsazení, které by mohlo iniciovat znovuotevření neurologie v Chebu, ale byly v něm také určité otazníky, které bylo zapotřebí rozkrýt.
Samozřejmě jsem s tímto problémem vystoupil na kolegiu vedení, kde jsem zdůraznil jeho citlivost jako frustrujícího momentu předešlých optimalizačních kroků. Byl jsem však jediný, kdo ještě chtěl o této otázce diskutovat.
Aniž bychom učinili nějaký společný závěr, který bychom mohli prezentovat jako rozhodnutí vedení, při následném jednání s pojišťovnou VZP bylo požádáno o otevření neurorehabilitačního oddělení v Chebu. Okamžitě jsem tak pochopil, že se jede dál v naplánované „optimalizaci“… To se mě velice dotklo a ukázalo směr, jakým se věci zřejmě budou dál řešit.
Další momentem potvrzujícím tuto skutečnost bylo, že jsem prostřednictvím výkonného ředitele obdržel úkoly pro zdravotního ředitele zadané radou kraje. Mezi osmi termínovanými úkoly bylo mimo jiné dopracovat opatření k „optimalizaci“ lůžkového fondu KKN a. s. do 31. 3. 2008, čili pokračuje se dál v „optimalizaci“, jako by se nic nedělo. Velmi podobné to bylo s úkolem zpracování a předložení koncepce zdravotní péče v KKN a.s.

Tu ale přece máte zpracovanou, s tou jste šel do výběrového řízení?
Ano, představil jsem krátce koncepci, ve které by nemocnice v Karlových Varech měla plnit roli centrální nemocnice se specializovanou péčí v kraji a vedle ní dvě menší dobře fungující nemocnice Sokolov a Cheb se základní péčí.
Avšak zpracování střednědobého výhledu či jiného výhledu na zdravotní péči v kraji nemůže být úkolem jediné osoby, tedy zdravotního ředitele, ale je to především úkol majitele a jeho představ.
To celou dobu opakuji nahlas, ale politická situace radikální rozhodování údajně neumožňuje. Já v podstatě nesouhlasím ani s tři čtvrtě miliardovou investicí do betonu ve všech třech stavebně amortizovaných nemocnicích v době, kdy víme, že se nám nedostává personálu. Do dvou let bude stát v Karlových Varech pavilon s centrálním příjmem a jednotkami intenzivní péče, ale nebudeme v něm mít personál. Pro otevření tohoto pavilonu bude potřeba navíc 30 až 40 vyškolených zdravotníků, především sester. Nebylo by lépe uvažovat o vystavění jediné nové krajské nemocnice, ve které by se účelově centralizovala zdravotní péče a prostředky?

Jak tedy funguje v současnosti mechanismus sloučených nemocnic?
Krátce naznačeno je zde nově složené tříčlenné představenstvo, které celou společnost řídí a já vnímám od jeho mimořádné nasazení a snahu o rychlou stabilizaci ekonomiky a hospodaření společnosti. V řídící úrovni nižší jsou v jedné řadě tři ředitelé nemocnic a zdravotní ředitel. O přetrvávajících animozních vztazích jsem již hovořil výše.

Moc zdravotního ředitele není taková, aby to mohl nějak zlomit?
Jednoznačně ne. Struktura je nastavená tak, že je na stejné řídící úrovni s řediteli jednotlivých nemocnic. Za této situace by dle mého názoru funkce zdravotního ředitele nemusela být obsazena, jelikož ji mohou plnit jednotliví ředitelé a jejich lékařští náměstci. Z výjimkou Chebu, kde není ředitelem lékař a nemá ustanoveného lékařského náměstka.

Jaká další zjištění jste za těch pár týdnů učinil?
Nejzávažnějším mým zjištěním je narůstající nedostatek především středního zdravotnického personálu napříč všemi nemocnicemi, ale i lékařů. Za poslední dva roky se situace výrazně zhoršila a odliv zdravotních sester je velký.
Situaci nejspíš nezlepší ani výše proklamovaného navýšení platů sester, které očekávaly vyšší nárůst platů, než je oněch 1500 korun na osobu.

Hejtman v našem deníku reagoval na neutěšenou situaci sester na gynekologii v karlovarské nemocnici a požaduje od vás vysvětlení?
Když se v novinách objeví, ať zdravotní ředitel vysvětlí, proč na gynekologicko porodnickém oddělení v karlovarské nemocnici ubývají porodní asistentky, pak to zní přinejmenším z výše uvedeného důvodu podivně. Zdravotní ředitel nerozhoduje o výši platu sester ani jiných zdravotnických pracovníků, může je jenom navrhovat,což jsem činil již na postu primáře. Rozhodnutí o výši odměny za práci je však věcí ekonomického managementu.

V době nepokojů kolem nemocnice se novináři dostali k informacím o smlouvě na pronájem dialýzy. Z toho kraj později úhybnými manévry vykličkoval. Co si o tom myslíte, případně – jak to bylo?
Bylo již několikrát řečeno a i já tomu věřím, že smlouva na pronájem dialýzy byla předchozím představenstvem podepsaná. Těžko můžu své přesvědčení nějak obhájit, protože jsem ji samozřejmě neviděl, ale za své krátké působení ve funkci jsem nabyl vnitřního dojmu, že ta smlouva tady je. Časem se to ukáže, nebo bude podepsána v budoucnosti smlouva „nová“.

Kdy jste se rozhodl odejít a komu jste to oznámil?
Rozhodoval jsem se již těsně po svém nástupu do funkce zdravotního ředitele a prvních rozhlédnutích. Musím říci, že ač jsem byl pesimistou od samého začátku, měl jsem kdesi v sobě špetku bojovného optimismu, že mohu něco změnit a také jsem byl zavázán kolegům a pracovním přátelům, kteří mi věřili, že tuto roli zvládnu. Proto jsem této pro mne nezvyklé úřednické práci věnoval hodně energie a času.
Těch několik zásadních důvodů, proč jsem se rozhodl odejít, jsem tedy popsal a zbývá poslední a nejdůležitější: věnovat nadále účinnou energii tomu, co umím a co jsem dělal celý pracovní život – chirurgii.
Své rozhodnutí odejít jsem po zvážení v posledním únorovém týdnu oznámil řediteli nemocnice v Karlových Varech Štefanovi, za jehož vedení nemocnice jsem prožil nejkrásnější chirurgická léta, předsedovi představenstva Fojtíkovi a výkonnému řediteli KKN a. s. Ferencovi.
Pro mne nejdůležitější rozhovor jsem vedl s magistrem Fojtíkem, se kterým jsem prošel v týmové spolupráci celé krizové období, kterého si nesmírně vážím a jemuž jsem byl vzhledem k jeho nové funkci nejvíce povinován.

Co budete nyní dělat?
Již v minulém roce mi kolegové lékaři Chirurgie KV, s.r.o. , (doktoři Koprnický, Suchánek a Dlohoš) nabídli odkoupení třetinového podílu ambulantní chirurgické praxe v souvislosti s odchodem doktora Dlohoše do důchodu. V krizovém vývoji krajského zdravotnictví a mého, řekněme „rizikového“ postavení jako jednoho z jeho kritiků, jsem tuto nabídku přijal. Pracoval jsem zde již předtím několik měsíců jako zaměstnanec v úvazku 0,2 a nyní mám tedy možnost zde jako jeden ze společníků pracovat na plný úvazek ambulantního chirurga.
Samozřejmě nepopírám, že mi bude scházet možnost realizovat se jako chirurg operatér, proto ještě zvažuji i jiné nabídky z republiky i ze zahraničí.
Teď si dám tak dva měsíce pauzu, abych si odpočinul od všech tlaků a abych si své další kroky důkladně rozmyslel.

A kdyby vám někdo, například po krajských volbách, nabídl práci operatéra na chirurgii v karlovarské nemocnici?
Dvakrát nevstoupíš do jedné řeky. Jsem už ale Karlovarák, který prostřednictvím zdejší chirurgie věnoval občanům tohoto města pětadvacet let profesního života a svůj odchod za stávající situace považuji jako východisko z nouze.
Pokud by mi tedy někdy v budoucnu byla tato možnost nabídnuta, tak o ní musím uvažovat, ale již v jiném obsahu, jako řadový chirurg a na částečný pracovní úvazek.

Rozhovor vedl Petr Zahradníček