Jen výjimečně se podaří v Karlových Varech sehnat zubaře a nově se u něj registrovat. Výjimkou jsou snad jen bolestivé stavy, kdy podle etiky povolání neodmítne nemocného zřejmě žádný lékař.
Důvodů, proč chybějí v současnosti právě zubaři, je řada a stomatologové je pochopitelně dobře znají. Spočívají především v centrální politice zdravotnictví a především v nesrozumitelném zaklínadle o optimalizaci zdravotní sítě. To znamená, že tabulkové předpisy o počtu lékařů na počet obyvatel, které už jsou desetiletí přežité, vůbec nerespektují současnou situaci a potřeby lékařů a pacientů.
Dalším problémem je systém zdravotních pojišťoven, které omezují počty uzavíraných smluv s poskytovateli péče nebo je přímo zastavují. Potíží je i málo peněz pro vzdělávání zubařů na univerzitách. Z plzeňské fakulty jich ročně odchází kolem třiceti, celostátně je jich asi sto čtyřicet. Zkušených zubařů s praxí přitom odchází přibližně tři sta ročně. Jak složité je najít zubaře v našem městě, to ví i stomatolog Pavel Jech. „A vidíte, přitom podle ´tabulek´ jejich počet sedí.“
Někteří zubaři mají registrováno i kolem pěti tisíc pacientů. Ne všichni sice chodí na prohlídky a ošetření pravidelně, i tak je to však obrovské číslo. Náročnost práce v zubní ordinaci je přitom tak velká, že denně lze ošetřit jen omezený počet pacientů.
Jen tak lze zajistit kvalitu lékařského výkonu.
Mnozí zubaři otevřeně říkají, že jestli přijmou nové pacienty, tak takové, které jim někdo ze známých a přátel ohlásí, nebo rodinné příslušníky svých registrovaných klientů. Ačkoli to lze jen těžko chápat jako oficiální informaci či radu, stomatologové doporučují sehnat zubaře v seznamu. Zkoušet jeden telefon za druhým a doufat, že ´nějaký vás vezme´. Složitá je zejména situace pro nově přistěhovalé do Karlových Varů. Ty ani nemá kdo doporučit.
