Právě Dalovické setkání je přesným příkladem toho, jak by ta komunikace neměla vypadat. Jestliže kdosi svolá občany, aby se pobavili nad záměry naší společnosti v rámci územního plánu, pak bych předpokládal, že nás na takové setkání také pozvou. To ale v Dalovicích neučinili, což považuji za chybu a je to špatně. Jinak co se týká naší žádosti, ta pouze kopírovala to, o co jsme již žádali minulé zastupitelstvo. Já rozhodnutí obce respektuji, ať je jakékoliv. Pouze trvám na tom, že zde máme chráněné ložisko a aby tedy k němu byla příjezdová cesta. Tečka.

V Otovicích je to jinak. Zhruba před čtrnácti dny jsem se zde zúčastnil na pozvání jednání zastupitelstva, kde jsme asi dvě hodiny probírali, jaké budou důsledky hlubinné těžby kaolinu v horizontu 15 až 20 let. Bavili jsme se o realizaci zadní cesty lesem, což zastupitelé kvitovali s povděkem a bavili jsme se také o tom, že výsledkem za zhruba třicet let bude nově vzniklé malé jezírko na mém soukromém pozemku, které však budou moci využívat všichni.