Malý Honzík byl svěřen letos na jaře do péče otce. Jeho matka se synem však už v květnu odešla neznámo kam a od té doby po nich Roman Rokos pátral na vlastní pěst. Bezúspěšně. Měl přitom špatné tušení, že Honzíka už nikdy nemusí spatřit živého. „Upozornil jsem na to i policii. Ale nikdo tomu nevěnoval pozornost,“ říká zdrcený otec.
Antonie Stašková přivedla totiž na svět před Honzíkem tři další děti, dvě z nich – chlapci – zemřely ještě jako kojenci, třetí dítě – holčička Soňa– byla už v šestnácti měsících svěřena do péče babičky Soně Gubišové, snaše Antonie Staškové. Ohledně smrti dvou chlapců má rodina podezření. Radek Stašek se narodil v roce 1989 a ve stejném roce zemřel, jeho bráška David přišel na svět v roce 1992 a také v tomto roce zemřel. „Radek údajně zemřel na zápal plic, ale vlastní příčinu nikdo oficiálně nikdy neřekl. Radek se měl udusit. Měl ale přitom zlámanou ruku a žebra. Policie tehdy přistoupila na vysvětlení, že to bylo od toho, jak ho matka křísila,“ líčí osudy svých vnoučat babička Soňa Gubišová.
Soňa se narodila v roce 1990 a letos v březnu tedy dosáhne plnoletosti. Nikdy však nebude psychicky v pořádku. Má totiž narušené zdraví. „Matka ji polévala studenou vodou, do dnes má strach ze sprchy. Musíme neustále docházet k psychologům a psychiatrům,“ pokračuje babička, které Soňa neřekne jinak než „mami“. Když ji před sedmnácti lety dostala do péče, byly pomlácená. „Byla jsem ale natolik ráda, že mi byla svěřena, že jsem tuto věc neřešila,“ vysvětluje Soňa Kubišová.
Když Roman Rokos začal v létě pátrat po svém synovi, kontaktoval i ji. „Věděl jsem od Antonie, že vychová její dceru. Prý se tak stalo proto, že se nemohla o dceru starat, že neměla peníze a že její byt nebyl vhodný pro výchovu dětí. Neřekla mi však, že v té době se jí narodili i dva chlapci, kteří jsou po smrti. Když jsem paní Gubišovou navštívil, některé věci upřesnila. Malou Soňu prý zanedbávala. Když jí bylo šestnáct měsíců, odvezl jí současný přítel Antonie k babičce s tím, že dcerku její matka doma týrá. Na hlavičce měla vytrhané zkrvavené vlasy, měla modřiny a zlámaná žebra. To je prý dodnes vidět,“ vypráví Roman Rokos.
Babička Soňa Gubišová říká, že její bývalá snacha nesnášela dětský smích. „Řekla mi to do očí. Je to cynická žena,“ poznamenává Soňa Kubišová. „Když zemřel v roce 1992 druhý syn Radek, podle paní Gubišové seděla tenkrát Antonie před domem a syn brečel doma. Po chvíli měla Antonie říci – „ ty tady dlouho řvát nebudeš“ – a druhý den byl Radek mrtvý. Antonie se tehdy sebrala a nechala tam babičku samotnou. Podle ní není Antonie psychicky zcela v pořádku a navrhla by jí ústavní léčbu,“ dodává Roman Rokos.
O těchto záhadných úmrtí věděl od podzimu, a proto považoval za nutné svého syna Honzíka najít stůj co stůj. Své obavy o život syna si potvrdil v momentu, kdy navštívil hřbitov v Nejdku a zde nalezl skutečně společný hrob dvou malých chlapců – Radka a Davida. V té době nechápal, proč nebyl stíhán ani Pavel Grepl, který Antonii Staškové pomáhal na útěku. Předpokládal, že nákupy a peníze obstarává on, zatímco Antonie s malým Honzíkem se někde schovávala.
Jeho vztah s Antonií Staškovou skončil vloni v červnu, kdy mu oznámila, že se s ním rozchází a že už s Honzíkem domů nevrátí. Tehdy žili společně v Táboře. Umožnila mu ho navštívit jen po předchozí telefonické dohodě, a to u jejího přítele Pavla Grepla v Nejdku. Už tenkrát si nynější přítelkyně Romana Rokose Jitka všimla, že v bytě v Nejdku není něco v pořádku. „Byl o velikosti 1 1 a byl v něm umístěn jen jeden rozkládací gauč. Když jsem uhodil na Grepla, situace se zhoršila. Antonie přenechala péči o Honzíka jen na něm, sama přitom bydlela s pěti lidmi v bytě v Dolním Žandově, jezdila za ním zřídka a neznali ji ani ve školce, kam Honzík docházel. Rozhodl jsem se pro rázné řešení a 2. února jsme si Honzíka odvezli do Tábora,“ pokračuje Roman Rokos.
19. květnu byl Honzík svěřen do jeho péče. Antonie Stašková ho mohla vídat jen jednou za 14 dnů o víkendech. „V pátek 22. května jsem předal Honzíka na víkend matce a od té doby jsem ho už neviděl. Ani ona, ani její přítel mi nezvedali telefon a v jejich bydlišti se zdržovali jen zřídka a nebo neotevírali. S právníkem jsme proto požádali o předběžné opatření, které bylo vydáno. Jenomže proti tomu se Antonie odvolala stejně tak jako proti rozhodnutí soudu. Následně jsem se dozvěděl, že se svým druhem prodává veškeré vybavení bytu, že přestali pracovat a chtějí s Honzíkem utéci,“ upřesňuje nešťastný otec.
31. července soud nařídil odnětí Honzíka matce. Ani to však pátrání po Honzíkovi ale nepomohlo. Antonie Stašková si najala právníka a udělila mu plnou moc. S rozsudkem soudu však nebyla seznámena, a tak se nedopustila trestného činu. Policie pak následně otiskla pátrání po pohřešovaném chlapci, ale podle Romana Rokose jen v Jihočeském kraji. „Předpokládali jsme, že se bude pohybovat spíše v severních a západních Čechách a na Moravě,“ poznamenává otec s tím, že i auto Ford Escort mělo státní poznávací značku Karlovarského kraje. Někteří svědci toto auto během podzimu na Karlovarsku spatřili. Podle neoficiálních informací se měl v inkriminovanou dobu v Nejdku objevit i Grepl.
Romana Rokose proto mrzí, že policie neudělala více. „Určitě to budeme chtít řešit a zjistit, kdo udělal chybu. Teď ale ne, teď máme jiné starosti,“ dodává smutně otec malého Honzíka. Na mysli tím má jeho pohřeb. „Nezlobte se, ale termín vám neřeknu. Bude se ale konat v Táboře,“ doplňuje.
Že se možným selháním policie bude ministerstvo vnitra zabývat, potvrdil v neděli v televizi ministr Ivan Langr. Karlovarská policie se však k tomu nechce vůbec vyjadřovat. „Nebudeme poskytovat žádné informace, ani stanovisko. Za pátrání po malém Honzíkovi je kompetentní policie v Táboře, co se týče nalezení jeho mrtvého těla, tak k tomu je kompetentní podávat informace severočeská policie,“ uzavírá mluvčí karlovarské policie Pavel Valenta.
