Britský dokumentarista Michael Palin je jediným žijícím zástupcem v první desítce nejslavnějších světových cestovatelů. Postavil se bok po boku takovým osobnostem, jako je James Cook, Kryštof Kolumbus či Jurij Gagarin. Herec a od roku 1989 hlavně dokumentarista byl hlavní hvězdou středečního zahájení 4. ročníku festivalu filmů a multimédií s tématikou cestovního ruchu Tourfilm 2007. Někdejší člen skupiny Monty Python Flying Circus o sobě tvrdí: „Když jsem natáčel první dokument, Cestu kolem světa za 80 dní, byl jsem zoufale nešikovný. A to se asi divákům zalíbilo!“

Jak jste se dostal k natáčení cestovatelských dokumentů?
Monty Python Flying Cirkus přestal v roce 1982 po natočení filmu Smysl života existovat. Později jsem ještě připravoval snímek Ryba jménem Vanda, ale pak už jsem byl jenom doma. A najednou mi zavolali z BBC, jestli bych nechtěl za 80 dní objet svět s kamerou v zádech. Cestování mě vždy lákalo, ale neměl jsem příležitost se mu věnovat tak, jak bych chtěl. A tak jsem se ve svých 45 letech vrhl na kariéru cestovatele.

Jak se rodí vaše dokumenty? Máte přesný scénář, kterého se držíte?
Vsázíme spíše na spontánnost.To ovšem neznamená, že bychom jednotlivé díly nepřipravovali. Režisér s asistentem se nejdřív přímo na místě přesvědčí o tom, jestli je všechno tak, jak má být. Jestli třeba vlak jede skutečně tehdy, kdy jet mám. Když ale do lokality, kde se natáčí, přijedu já, jsem tam poprvé. Reakce jsou tak spontánní.

Jste komediant. Jakou má podle vás humor roli v komunikaci mezi národy?
Obrovskou! Úsměv je vždy dobrou cestou k navázání komunikace. Ačkoliv bývá v různých zemích smysl pro humor různý, úsměv vždy zabere. Vzpomínám si na setkání s pastevcem jaků v Tibetu. Já nerozuměl jemu, on mně. Ale strašně moc jsme se nasmáli. Už ani nevím čemu…

Britové mají specifický druh humoru. Jak byste jej srovnal například s německým?
To už za mě udělal profesor, který na toto téma vydal celou knihu. Setkal jsem se s ním v Berlíně při natáčení seriálu New Europe. Podle jeho teorie se v Německu mocní smějí těm, kteří v životě neměli štěstí. V Anglii to máme úplně naopak. Tam ti, co jsou „dole“ zesměšňují rysy či chování těch nahoře.

Navštívil jste hodně zemí. Možná více než politici, kteří často rozhodují o jejich osudu. Jaký si myslíte, že bude další vývoj světa?
Podle mého názoru se musí řešení ožehavých problémů hledat tam, kde problémy vznikají. Ti, kteří trpí, se musejí sami snažit situaci změnit. Politika je jenom nástroj, který prochází vším.
Tím ovšem nechci říci, že bychom byli úplně bezmocní. Svědčí o tom například pomoc africkým zemím. Je nutné si uvědomit, že ačkoliv jsou lidé v různých koutech světa odlišní, stejně máme všichni něco společného. Musíme se oprostit od toho, že země, město či dům, ve kterém žijeme, je středobodem vesmíru.