Přes sto tisíc knih je uloženo v knihovně kláštera premonstrátů v Teplé. Nádherný několikapatrový sál knihovny přežil 2. světovou válku i dobu komunismu, kdy klášter obsadila armáda. Ta se sice podílela na devastaci církevní památky, ale naštěstí se mnohé podařilo zachránit. Byť například za cenu vyzdění cihlových příček, aby vojáci neměli ke knihám přístup. Knihovnu, která se pyšní rukopisy dokonce až z devátého století, spravuje dr. Milan Hlinomaz, který sem přišel z Prahy.

„Jsem rodilý Pražan a byl jsem knihovníkem ve Strahovském klášteře. V roce 1996 ale přišla nabídka od premonstrátů, abych se stal knihovníkem v klášteře Teplá, a tak jsem se sem přestěhoval i s rodinou. Táhlo mě to sem. Spravuji tu nejenom knihovnu, ale i archiv a umělecké sbírky,“ říká tepelský knihovník, který je zaměstnancem premonstrátů.

„Za normální situace by se o knihovnu staral člen konventu, ale po období komunismu ta situace normální nebyla,“ pokračuje Hlinomaz, jehož příjmení logicky vyústilo v otázku, zdali není příbuzný se známým „pojídačem houslí“, hercem Hlinomazem? „Ano, byl to můj prastrýc.“

Do kláštera v Teplé zavítá ročně v průměru okolo padesáti tisíc návštěvníků. V posledních dvou letech návštěvnost mírně klesá, ale to je všeobecný trend u většiny památek v regionu. Kromě běžných turistů evidují v knihovně i tzv. badatelské a studijní návštěvy.

„Před třemi lety jsme tu měli 150 badatelů za rok, v posledních dvou letech zhruba padesát za rok. Z těchto pobytů vznikla již řada diplomových nebo disertačních prací. Některé velmi zajímavé, například jedna diplomová práce se věnovala soupisu všech historických nápisů v tepelském klášteře. Některé byly na náhrobcích, dlaždicích, jiné u soch a další třeba na zvonech. Dnes máme ucelený přehled o všech,“ řekl knihovník a zavedl mne do nádherného sálu plného historických knih.

„Máme tu dva odvlhčovače vzduchu a podmínky pro uskladnění knih jsou tu relativně příznivé. Museli jsme ale nejprve vyčistit po působení armády zcela zanesený větrací systém. I tak se nám ale občas odlupují kousky štuků ze zdobeného stropu,“ ukazuje Hlinomaz na „výstavku“ spadaných odštěpků na okenním parapetu.

Ve skladové archivní části je situace horší, jsou zde vlhké zdi. Ptám se na nejstarší písemné exponáty knihovny…

„K těm úplně nejstarším dílům patří Poenitentionale, což je zpovědní formule pocházející z roku 830, původem z Bavorska.

Když se vracíme do pracovny knihovníka, míjíme protrženou olejomalbu. Hlinomaz reaguje: „Sbírky opravujeme postupně. I tenhle obraz půjde zachránit, ale stojí to peníze… Spoustu peněz. Když se klášteru zadaří a sežene třeba milion nebo dva, pak je to pro tenhle komplex jako nic. Důkladná rekonstrukce interiérů, sbírek a exteriéru by přišla na miliardu.“

Obracím se na knihovníka s badatelskou prosbou, která se týká místopisu Vladaře. Milan Hlinomaz mi během chvilky obstará potřebné knihy, najde vojenskou mapu z roku 1878 a usazuje mne ke svému pracovnímu stolu. „Já mám práci vedle na počítači,“ říká s pokorou, zatímco já vyplňuji badatelský list a dvě hodiny se probírám studijním materiálem.

Když už jsem u termínu „materia“, je třeba říct, že klášter Teplá působí na pohled opravdu impozantně. Ale není to hmota, která dává tomuto místu energetický náboj. Je to duch místa a koncentrace vzdělanosti zapsaná ve zdejších starých knihách.