Dobrovolníci dostali Křesadla

Uznání veřejnosti se v pátek večer dočkali obyčejní lidé, kteří dělají neobyčejné věci. S četnými gratulacemi totiž na loketském hradě převzali mimořádná ocenění určená pro dobrovolníky z celého Karlovarského kraje — takzvaná Křesadla. Jejich jména vzešla z nominací, které navrhli sami lidé. Odborná komise pak vybrala šest osobností, jejichž skutky a nezištná práce si zaslouží největší pozornost.

„Chtěl bych poblahopřát všem, již jsou oceněni, a poděkovat těm, kteří naopak nejsou a možná nikdy nebudou. Těm především,“ řekl v úvodu slavnostního večera starosta Lokte Jaroslav Hlavsa.

Poklonu jejich činnosti složil i primátor města Karlovy Vary Werner Hauptmann, který nad celou akcí převzal záštitu společně s náměstkem hejtmana Karlovarského kraje Miloslavem Čermákem. „Dnes se tu setkáváme, protože by zde měli být oceněni dobrovolníci. Ti to všechno dělají zadarmo, což v dnešní uspěchané době, kdy se každý honí za penězi, je opravdu obdivuhodné. Já si myslím, že je potřeba pogratulovat všem oceněným, nominovaným a popřát i ostatním, kteří se touto činností zabývají, aby jim to vydrželo. Jsem skutečně velice rád, že tady dnes večer mohou být,“ prohlásil Hauptmann.

Jako první si Křesadlo přišla na pódium převzít Petra Břicháčková, a to za obětavou pomoc blízké osobě. Poté ji následoval Jaroslav Fujdiar z občanského sdružení O co jim jde?! Fujdiar pomohl dvěma bezdomovcům urovnat jejich rodinné záležitosti. Absolvoval s nimi soudní řízení, podpořil je při hledání práce a pomohl jim vrátit se z ulice do normálního života. „Jeden z mých bezdomovců měl největší radost z toho, že když jsme šli po magistrátu, tak mu náměstek řekl dobrý den. Na to potěšeně reagoval — já bezdomovec a zdraví mě náměstek,“ řekl Fujdiar.

Další Křesadlo putovalo Jaroslavě Mrázkové ze Svazu postižených civilizačními chorobami Toužim. Cenu si zasloužila za dlouholetou pomoc nemocným lidem a šíření dobrovolnictví. Nyní se věnuje osamoceným lidem při zajišťování jejich každodenních potřeb.

Na otázku, do jaké doby by se přenesla díky kouzelné moci křesadla, odpověděla: „Nepřála bych si nic jiného, než být tady, kde jsem,“ konstatovala se slzami v očích Mrázková.

Dominika Lamperová z občanského sdružení Dětský svět Nejdek byla oceněná za osobní přístup a pomoc opuštěným dětem. Ty bere na procházky, hraje si s nimi, doprovází je na různých akcích a výletech. „Děti, pro které já něco dělám, by si ze všeho nejvíce přály svoji funkční rodinu. A do jaké doby bych se s nimi chtěla přenést? Asi do takové, kde každému z nás dojde, že tady nejsme jen pro sebe,“ uvedla Lamperová.

Z Křesadla se radoval i Alois Kůrka mladší z občanského sdružení na záchranu kostela sv. Anny v Sedleci. Svůj čas, energii i vlastní finanční prostředky věnuje ve prospěch jedné z nejstarších památek v západních Čechách. „Rád bych poděkoval porotě, že mě vybrala, a všem kolegům, protože mi pomáhají v mojí práci,“ zvolal Kůrka.

Šestou oceněnou byla Valerie Hofmanová z Farní charity Mariánské Lázně. Dlouhá léta pečuje o nemocné seniory v jejich domácnostech, je jim přítelkyní i rodinou zároveň. I přes podlomené zdraví stále pomáhá, kde jí síly stačí. „Nikdy jsem za to, co dělám, nečekala nějakou pochvalu nebo zvláštní odměnu. Nejvíce si přeji, abych ještě mohla dále pracovat a pomáhat jiným,“ svěřila se Hofmanová.

Na závěr přišla s gratulací i Lenka Dolečková — pořadatelka akce a koordinátorka Dobrovolnického centra Vlaštovka. „Ráda bych poděkovala všem navrhovatelům, kteří pečlivě napsali své nominace, aby porota měla co hodnotit. A děkuji všem dobrovolníkům,“ zdůraznila.

Další nominace na Křesadlo 2008

„Sestra se uzdravila, je to zázrak“

Rozhovor s Petrou Břicháčkovou o její obětavé pomoci a péči o sourozence.

Ocenění pro dobrovolníky z Karlovarského kraje – Křesadlo 2008, si z Lokte v pátek odvezla i Petra Břicháčková z Prahy. Ta se obětavě starala o svoji sestru, která po autonehodě bojovala o život. Vzdala se veškerých svých zájmů a plánů ve prospěch jejího zdraví. Jen díky trpělivosti a každodenní odborné péči se mohla její devatenáctiletá sestra znovu vrátit do normálního života. Narodily se v Kraslicích a pocházejí ze sousední Rotavy.

Petro, získala jste Křesadlo. Jaký z toho máte pocit?
Jsem upřímně překvapená a vůbec jsem to nečekala, vzhledem k tomu, že se Křesadlo udílí dobrovolníkům. Já si totiž říkám, že do této škatulky úplně tak nezapadám, protože jsem vlastně pomohla sestře ve vlastní rodině, což je samozřejmostí. Z toho důvodu jsem byla i překvapená, že mě vůbec zařadili mezi dvacet pět lidí, kteří byli nominováni. Jsem upřímně ráda a děkuji.

Mohla byste přiblížit, co se tehdy stalo? Zmínila jste svoji sestru.
Shodou okolností to nyní bude rok, co došlo k autonehodě při její cestě do školy. Sestra tenkrát doslova bojovala o život. Ani to vlastně nebyla její vina. Já jsem v té době byla zrovna v Anglii. Ve chvíli, kdy jsem se to dozvěděla, jsem neváhala a letěla zpátky. Denně jsem pak za ní docházela na ARO do Fakultní nemocnice v Plzni, kde jsem jí zpočátku poskytovala podporu spíše jen svojí přítomností, protože se skutečně nedalo nic dělat. Později, jelikož jsem sama zdravotnice, jsem se mohla trochu i sama angažovat a doprovázet ji až do jejího uzdravení. Až když jsme ji měli doma, tak jsem byla spíše takovou osobní asistentkou.

Když jste se dozvěděla, co se sestře stalo, opravdu jste neváhala ihned přijet?
Neváhala jsem. Okamžitě jsem rezervovala letenku, ale maminka mě v tu chvíli od toho odradila a říkala: Vydrž, tvůj čas ještě přijde. Protože tam skutečně zpočátku nebyly možné ani návštěvy a lékaři nám nedávali naději. Takže to bylo opravdu dost těžké. Ale ve chvíli, kdy to jenom trochu bylo možné, jsem neváhala a letěla. Zpátky jsem se už nevrátila, ačkoli jsem si plánovala jet akorát na víkend. Takže jsme prostě všichni překopali svoje plány. Teď jsem ráda, že mohu říci, že to stálo za to. Sestra se nakonec uzdravila, je to opravdu zázrak.