„Nastupovala jsem do podniku jako tiskařka porcelánu v dubnu roku 2001,“ ohlédla se zpátky v čase Hanzálková.

V září byl uvalen konkurz na Porcelu Plus a posléze i na porcelánku v Nové Roli. I na Markétu Hanzálkovou tak postupem času dolehl stín konkurzu, o to víc, že je samoživitelka a v péči má jedenáctiletou dceru Nikol.

„Byla jsem hodně překvapená, jelikož jsme měli zakázky a porcelánka vyvážela zboží do celého světa. Pro všechny to byla tvrdá rána, ale pořád jsme doufali, že se to spraví a bude lépe,“ vysvětluje tiskařka porcelánu.

Tím nejen jí začal pořádný kolotoč nejistoty. Zaměstnanci byli na vážkách. Řešili dvě podstatné věci, a to jestli budou peníze na výplaty a zda provoz zůstane zachován. Jenže už v září dostali peníze se zpožděním, v říjnu je pak dostali dokonce na etapy.

Zaměstnanci tak nedobrovolně najeli na úsporný rodinný život.

„Kdo si tím neprošel, tak to nezná. Určitě jsme nechtěli dělat zadarmo, proč také? My jsme svou práci přece odvedli. Vše ale bylo jinak, peníze jsme dostávali se zpožděním, a to jen pokud byly. Navíc jsme nemohli dát výpověď, což byla rána pod pás. Musela jsem několikrát zvážit, jestli si mohu něco koupit, na prvním místě u mě vždy byla dcera. Ale je pravda, že se ozvali i zlí lidé, když nás samoživitelky nebo samoživitele osočovali, že jsme se neměli rozvést,“ říká se slzami v očích Hanzálková.

A není divu. Lidská zloba je nepopsatelná.

Navíc na tom nebyli lépe zaměstnanci v novorolské porcelánce ani v listopadu, ani v prosinci. O tom, že by prožili klidné Vánoce, se jim tak mohlo pouze zdát. Důvod? Chyběly jim peníze. Ti tak spíše řešili, jak poplatit nájem, elektriku či plyn, jestli budou mít vůbec na dopravu do zaměstnání a další věci s tímto spojené. Prostě žádné radosti z blížících se svátků.

„Bylo nám slíbeno, že nám peníze dorazí na účet do Vánoc, ale ty přišly až na konci prosince, a to za listopad a zase jen část. Na vánoční pohodu tedy nebyl čas ani nálada. Všichni hledali způsob, jak uhradit všechny poplatky, jelikož mají hypotéky a další výdaje spojené s živobytím. Banky a další finanční domy se vás na to neptají, že zrovna nemáte. Nezaplatíte, přijde exekutor. Mně hodně pomohla mamka s tátou a sourozenci. Bez nich už bych ležela s dcerou někde pod mostem,“ dodala Hanzálková.

Pomocnou ruku tak nakonec podali dvakrát svým zaměstnancům odboráři, kteří svým členům dali nevratný příspěvek v hodnotě tisíce korun. V lednu jim pak podnik doplatil listopadovou mzdu. V únoru poté obdrželi zaměstnanci finanční dar od města Karlovy Vary, který k této pomoci zřídil fond.

„Ty peníze byly od lidí z Karlových Varů, což dobře víme, proto bych jim chtěla za všechny touto cestou poděkovat, jelikož jsme na tyto peníze neměli nárok. Hodně nám finanční dar pomohl, i když jen na krátkou dobu, jelikož padl na poplatky,“ vzkazuje Hanzálková.

Porcelánka tak stále čeká na svého zachránce.

„My už vystřízlivěli, pořád jsme doufali, že se vše v dobré obrátí, ale opak je pravdou, pouze jen sliby. Vždyť je to o nervy, pořád nevíte, na čem jste, proto si již několik týdnů hledám práci. Už nás nebaví poslouchat, že vše bude v pořádku a že peníze dostaneme. Potřebuji novou práci, abych mohla konečně opět žít a ne jen živořit a spoléhat se na to, že porcelánku někdo možná někdy zachrání. Navíc se to týká nejvíce mé dcery, pro kterou chci vždy jen to nejlepší,“ podotkla Hanzálková.

Dnes dostanou zaměstnanci zbylé peníze z fondu města Karlovy Vary.

„Tyto peníze půjdou zase pouze na složenky. Prostě si nemůžu vyskakovat. Nebýt rodiny, tak bych se šla asi někam napást, ale to tady nikdo neřeší. Ať si sáhnou do svědomí ti, co nás do toho konkurzu dovedli a teď jsou za vodou,“ smutně uzavřela Markéta Hanzálková.