Obec Andělská Hora má vedle stejnojmenného hradu další dominantu. Je jí socha svatého Jana Nepomuckého na prostranství před kostelem svatého Archanděla Michaela.

Podařilo se tak zachránit vzácnou památku, která dlouhá léta chátrala v někdejší obci Svatobor, jejíž zbytky jsou součástí vojenského výcvikového prostoru.

„Věděli jsme, kde torzo sochy je. Bylo ukryté v houští nedaleko poutního kostela Nanebevzetí Panny Marie. Dlouhá léta jsme zvažovali, co s ním. Rozhodla výstava, kterou připravilo chomutovské muzeum a na které se objevila i fotografie sochy. Nebezpečí, že by ji mohl někdo zcizit či ještě více poškodit, bylo velké,“ uvedl archeolog a historik Jiří Klsák.

Do věci se vložil podnikatel Josef Pelant, který Jiřího Klsáka požádal o zprostředkování kontaktu s velitelem výcvikového prostoru.

„Myšlenka na restauraci sochy mě napadla v roce 2001,“uvedl Pelant. „V chomutovském muzeu mi poradili, abych opravu sochy svěřil uměleckému štukatérovi Janu Pekařovi. S jeho prací jsme nadmíru spokojeni,“ doplnil mecenáš.

„Rekonstrukce sochy byla dost náročná. Zachovala se totiž pouze jedna fotografie a ani ta neodhalila veškeré detaily,“ uvedl Pekař.

Obec Svatobor ležela nedaleko Dubiny. Dnes z ní zbylo pouze několik stavení, ve kterých hospodaří soukromníci, polozřícený barokní poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie a barokní fara ve stejném stavu. První písemná zmínka o Svatoboru je z roku 1239. Obec zanikla v souvislosti se zřízením vojenského výcvikového prostoru v roce 1953.

„Při jednání se správou výcvikového prostoru jsem musel dát záruku, že se socha neztratí,“ doplnil historik Klsák.

Detaily sochy si musel umělecký štukatér domyslet

Opravou sochy svatého Jana Nepomuckého jsem splatil svůj dluh tomuto světci, tvrdí restaurátor Jan Pekař. Vzácná památka, která dlouhá léta ležela v trávě, ožívala skoro půl roku.

Umělecký štukatér Jan Pekař je tím člověkem, který se zasloužil o to, že vzácnou sochu svatého Jana Nepomuckého mohou znovu obdivovat příznivci tohoto světce. Sice ne na původním místě v zaniklé obci Svatobor, ale v Andělské Hoře, ale i tak.

Jak sám restaurátor tvrdí, nebyla to lehká práce.

Jak dlouho vám restaurování trvalo?
Nad opravou sochy jsem strávil skoro půl roku.

Jaké podklady jste měl k dispozici? Dala se z nich poznat původní podoba této památky?
Zachovala se pouze jedna fotografie sochy. Ta ovšem prozrazovala pouze obrysy. Řadu detailů jsem proto musel doslova domyslet.

Bylo to obtížné?
Velice. Zvláště pak záhyby na plášti svatého Jana Nepomuckého. Musel jsem postupovat tak, aby nově vytvořené detaily takříkajíc pasovaly na zachovalé části sochy. Řídil jsem se zachovalými zbytky. Jenom příprava sochy pro samotnou rekonstrukci zabrala dost času. Nejdříve jsem ji pomocí nejrůznějších roztoků musel zbavit mechu, který ji za tu pěknou řádku let obalil. To samé bylo zapotřebí udělat v okamžiku, kdy jsem torzo zbavoval usazenin oxidů. Pak přišlo na řadu zpevnění a vyschnutí tohoto uměleckého díla. Teprve potom jsem mohl začít pracovat na samotných plastikách. Když byly hotové hliněné modely, vyrobil jsem formy, ze kterých vzešla konečná podoba sochy.

Co ostatní části sochy — hlavice a podstavec?
Tam byla situace jednodušší. U hlavice se dalo logicky vydedukovat, jak vypadala. A u podstavce také. Na něm jsem chtěl zachovat zejména letopočet, kdy socha vznikla.

Máte na svém kontě více podobných prací? Prošla vašima rukama už jiná socha Jana Nepomuckého?
Ne. Tohle byla jeho první socha, kterou jsem rekonstruoval, a první rekonstrukce tak rozsáhle poškozeného díla.

V čem spočívalo poškození sochy?
Chyběla jí hlava, žehnající ruka a kříž. Tím, že jsem sochu opravil, jsem splatil jakýsi pomyslný dluh tomuto světci.

Jak to myslíte?
Postava svatého Jana Nepomuckého je mi blízká. Stejně tak i legenda o jeho životě a smrti. Je takovým mým soukromým patronem.

V čem vám pomáhá?
V době, kdy jsem v Praze studoval a bylo mi ouvej, jsem přicházel na místo, kde bylo podle legendy tělo Jana Nepomuckého svrženo do Vltavy. Tam jsem čerpal sílu. Legenda tvrdí, že když na tomto místě vhodíte do řeky minci, splní se vám přání. Toho jsem využíval hlavně v okamžiku, kdy mě čekala nějaká těžká zkouška. Janu Nepomuckému tedy vděčím za hodně.

Iniciátor opravy sochy Jana Nepomuckého Josef Pelant si uměleckého štukatéra Jana Pekaře nevybral náhodou. „Měl jsem s jeho prací zkušenosti z doby, kdy vyráběl kopii sochy svatého Floriana do niky domu,“ vysvětlil Josef Pelant důvod, proč se na něj obrátil o pomoc.