Za zavřenými dveřmi v sídle společnosti Sedlecký kaolin, a. s., se včera uskutečnilo jednání o změně hranic chráněného ložiskového území. Toho se zúčastnili zástupci společnosti, vedení novorolské radnice, krajští a ministerští úředníci.
Podle Iva Lukeše, vedoucího oddělení přípravy výroby, který na schůzce kaolinku zastupoval, nebylo tématem tohoto jednání rozšíření těžby. „Připravili jsme plán chráněných ložiskových území. Při návrhu jsme ovšem nevzali v potaz, že na severní straně plánuje novorolská radnice výstavbu silničního obchvatu. Proto jsme posunuli hranice více na jih, aby nezasahovaly do prostoru, kudy obchvat povede. Tento návrh jsme včera vedení města představili,“ vysvětlil Lukeš, který tvrdí, že to neznamená zahájení těžby.

„To rozhodně ne. My jsme měli ze zákona povinnost tato ložiska vyznačit a ochránit proti případné zástavbě,“ dodal. „Nijak nás to ovšem nezvýhodňuje ani neupřednostňuje v tom, že bychom na tomto území mohli začít těžit.“

Z výsledkem včerejšího jednání byl spokojený starosta Václav Heřman. „Schůzka potvrdila, že se nám podařilo zmenšit hranice ložiskového území. To je dobře, protože obchvat je pro nás důležitý. Chráněné území tedy bude v takovém rozsahu, jaké na jaře odsouhlasilo naše zastupitelstvo,“ vysvětlil Heřman.

Jeho slova potvrdila i vedoucí odboru výstavby Nové Role Jana Schmiegerová: „Jednalo se jen o schválení nových hranic ložiska. Firma si tím vlastně zablokovala pozemky, které jsou však v budoucnosti jako jedny z mála vhodné pro možnou výstavbu. Pravda ovšem je, že současný územní plán s touto možností nepočítá.“

I přes ujištění kaolinky a vedení novorolské radnice však záměry firmy vyvolávají ve městě ostrou diskusi. „Je mi úplně fuk, jestli bude následujících pět generací kaoliňáků mít práci při rubání jílu, mne opravdu zajímá fakt, v jakém prostředí budu žít já, moje děti a děti mých dětí a jaká bude hodnota nemovitosti, kterou vlastním já a moje rodina,“ říká Novorolan Vlastislav Slíž.

„Jako studenta oboru životního prostředí mne, pochopitelně, tato problematika velmi zajímá,“ komentuje stav věcí Starorolan Daniel Kocum. „Hledal jsem proto informace, konzultoval dění v našem regionu se svým profesorem, četl v právnických učebnicích a zjistil, že celý proces posuzování se musí odehrávat za účasti veřejnosti, která v jeho průběhu může do procesu aktivně vstupovat prostřednictvím svých připomínek. A to se neděje. Místní lidé nejsou o věci informování vůbec, nebo jen velmi málo.“