Jste jedním z mála lidí, kteří se do Karlovarského kraje s rodinou vrací. Co vás k tomu vedlo?
Vlastně jsem nikdy nechtěl Vary opustit natrvalo. Šlo spíše o to, kdy se vrátíme. Se ženou odsud pocházíme oba, jsme patrioti a myšlenky jsme v tomto směru sdíleli. Výjimkou asi zatím jsme, odliv lidí je samozřejmě znatelný a asi ještě bude pokračovat. Rozhodlo to, že jsme nechtěli vychovávat dítě v Praze, kde zároveň investice do vlastního bydlení i pro střední třídu začíná být ekonomickým nesmyslem. Zatím jsme možná výjimkou, ale znám takových lidí více. Nejde jen o navrátilce, znám dokonce i pár Pražáků, kteří šli do kraje více méně dobrovolně.

Vystudoval jste vysoké školy, máte praxi v IT sektoru, pracoval jste v Praze i v zahraničí. Myslíte, že najdete v tomto regionu uplatnění?
To je velká otázka. Já i ti, které jsem zmínil výše, mám výhodu, že naše práce není vázána na konkrétní místo. Dnes jde ve spoustě profesí pracovat odkudkoli a do „kanclu“ dojít jen v případě nutnosti. Je to trend, který se v západní Evropě začal silně projevovat už před pandemií a zabývají se tím i sociologové. Je to téma už také u nás, nedávno se tomu věnoval skvělý díl pořadu Souvislosti na ČRo Plus, kde vystupoval třeba pan Zahradník z Národní ekonomické rady vlády a expert na kohezi, tedy na vyrovnávání ekonomických rozdílů v rámci EU. Pandemie ukázala, že se trend distanční práce do budoucna více uplatní i u nás. A podle mě to je obrovská příležitost pro strukturálně postižené regiony, jakým náš kraj je. Otevírá to vzdělaným „expatům“ z kraje cestu zpět.

Co je příčinou tak vysokého odlivu lidí z kraje?Příčin je hodně a je to asi dost zacyklené. Nejnižší mzdy, málo atraktivních příležitostí pro mladé. Dlouho se to týkalo hlavně vysokoškoláků, kteří se po škole jednoduše nevrátili, protože tu pro ně nebylo uplatnění. Někdy před 10 lety ale začali masověji odcházet mladí lidé celkově, nejen ti, kteří mířili na vysokou. To byl podle mě zlom a trvá dodnes, i když věřím, že obrat je blízko. Co se politiků týče, určitě to podcenili. Hlavně v minulosti. Myslím, že na kraji si problém uvědomují. Už i v minulém volebním období. Ekonomická a socioekonomická data totiž mluví jasnou řečí. Snahy o zvrácení toho trendu vnímám, ale zatím mi přišly trochu bezradné. Velkou příležitostí je Fond spravedlivé transformace, který dává regionu dost velké možnosti k restartu. V rámci fondů EU je navržen přesně pro regiony, jakým jdeme my. Výběr strategických projektů a celý proces mne prozatím moc nenadchl, ale vnímám, že v tomto byli představitelé kraje pod časovým tlakem. Chybělo mi třeba cílené zapojení úspěšných expatů, tedy těch, kteří odsud pochází a slaví úspěchy v podnikání či kariéře jinde. Cením si snah o rozšíření vysokoškolského vzdělávání přímo v kraji.

Zmínil jste, že znáte více lidí, kteří zvolili návrat. Vnímáte to jako výzvu, jak tomuto nádhernému, ale chudému kraji pomoci?
Nechtěl bych se tvářit tak, že mám jasný recept. Když se nám jako regionu podaří nalákat zpět úspěšné rodáky i „přistěhovalce“, vydělají na tom všichni. Dobře vydělávají, budou utrácet většinu peněz tady. Pomohou rozpumpovat místní ekonomiku, budou z nich těžit místní živnostníci a lidé poskytující služby. Ale vedle toho také přinesou své zkušenosti. Časem zde třeba začnou i podnikat, zaměstnávat lidi a tím tlačit na růst mezd, protože si kvalitní práce cení.

Drží kraj při zemi ona pověstná koule německého vysídlení? Znám patrioty, kteří na tento kraj nedají dopustit, ovšem i já, která jsem se do Karlových Varů přistěhovala, se zde cítím pořád jako na návštěvě. Dlouho mi trvalo místním lidem porozumět…Historie vždy sehrává roli. Náš kraj má v tomto asi nejvíce šrámů ze všech. Byli jsme uhelnou základnou, těžil se tu uran a do toho železná opona. Důsledky se asi budou projevovat ještě dlouho. Ale já v tom vidím i pozitiva. Jsme takový tavící kotlík různých národností. Směsice Němců, kteří mohli zůstat, příchozích z vnitrozemí, Slováků, Maďarů. Později se přidali Vietnamci, Rusové, Ukrajinci. Takovým tavicím kotlíkem byly kdysi i USA. Sousedíme s nejbohatší spolkovou zemí Bavorskem, se Saskem, které je nejvyspělejší částí bývalé NDR. Jednou se ten trend otočit musí. Paradoxně během posledních dvou let cítím velkou změnu i mezi lidmi. Příjemnější obsluha v restauracích, kvalita služeb jde nahoru.

Bývalý premiér Andrej Babiš (ANO) pronesl proslulou větu, že Karlovarský kraj je nejhorší ve všem. Tehdy v regionu umíraly stovky lidí na covid. Dalo se dělat něco více, nebo měl pravdu?
To, že tohle řekl zrovna v danou chvíli, bylo tragické a pro mě smutné. Asi jsem čekal více přístup státníka a s tím spojenou větší pomoc kraji. Tou dobou jsem byl blízko nemocničnímu prostředí, v době vrcholící krize se mi narodila dcera. Vnímal jsem, jak jsou zdravotníci pod tlakem. Z Chebu jezdily tam a zpět sanitky do Sokolova a Varů. Pořád dokola. Chápu, že to brali tak, že je premiér hodil přes palubu. Osobně jsem čekal, že vláda pomůže kraji se spuštěním převozu pacientů do Německa. Nestalo se a přijde mi, že si němečtí představitelé trochu klepali na čelo, co ti Češi vlastně dělají. Dokonce přitom uzákonili, že léčba pacientů ze zemí EU bude zdarma, pokud jsem dobře hledal v jejich zákonech. Snad se to nikdy nebude opakovat.

Jak mladá generace, která se do kraje vrací, toto prohlášení vnímá?Když odhlédneme od okolností covidové krize, expremiér Babiš tím spustil pro mě dosud nevídaný proces sebeidentifikace lidí s regionem. Na sociálních sítích se lidé začali hlásit ke všemu nejhoršímu a začali na to být hrdí. Třeba satirická stránka „Úplně nejhorší“ na facebooku. Je skvělá, plná ironie vybízející k optimismu. Všimla si toho média a svým způsobem žije ten příběh dodnes. Pan Babiš měl vlastně pravdu. Ve všemožných metrikách nejhorší jsme. Kdo by byl čekal, že nám čistého vína nalije právě on. Ale bez uvědomění, že náš kraj opravdu nevzkvétá, ke zlepšení nedojde. O potenciálu už jsem mluvil. Využít více blízkosti Německa, napojení na tamní ekonomiku. Jako největší výzvu pro kraj vidím zlepšení vzdělanosti, bez které se dlouhodobě nepohne nic. A snad pomůže i změna na trhu práce a mnou očekávaný návrat lidí a schopnost přilákat i nové „přistěhovalce“. Tomu dost pomůže zlepšování infrastruktury. Dostavba D6 vypadá nadějně.