Karlovy Vary se chtějí soudit o přibližně 300 milionů korun, které měl kdysi na účtu Podnik bytového hospodářství (PBH) v Karlových Varech. Tento státní podnik je od roku 1992 v likvidaci, která dosud není uzavřena. Likvidace je podle náměstka Tomáše Hybnera spojena s řadou nejasností včetně účetních operací, převodů a prodeje majetku. Podle něj na nesrovnalosti přišlo město v závěru loňského roku a ihned odvolalo likvidátora. Tuto funkci zastávala od roku 1995 Iva Bartošková, která PBH převzala v roce 1995 od Jaroslava Paška.

Odvolaná Iva Bartošková ale tato podezření naprosto odmítá:
Účetnictví likvidovaného podniku bylo vedeno řádně a bylo vždy ověřováno auditorem. V době, kdy jsem přebírala funkci, byl již téměř všechen majetek buď prodán, nebo bezúplatně převeden na město. To, co zbylo (např. dům na nám. Horákové 1 apod.) bylo vydraženo ve veřejné dražbě, dražební vyhlášky byly umístěny na úřední desce magistrátu, některých dražeb se město Karlovy Vary samo úspěšně účastnilo, nikdo nezpochybňoval, že se jedná o majetek státu.

Kolik činil celkový majetek, s nímž PBH v roce 1992 disponoval?
Podnik bytového hospodářství Karlovy Vary, státní podnik, byl založen k 1. 1. 1989, zakládací listinou Městského národního výboru v Karlových Varech ze dne 29. prosince 1988. Tehdy činila hodnota majetku dvě miliardy korun. Podnik bytového hospodářství spravoval majetek státu.
V roce 1992 se většina majetku, která patřila městu, včetně jeho historického majetku, Karlovým Varům bezúplatně vydala, což bylo téměř sedmdesát procent veškerého majetku. Na město Karlovy Vary bylo z majetku státu se souhlasem příslušných orgánů bezúplatně převedeno i sedmnáct lukrativních nebytových domů. To vše bylo vypořádáno do roku 1995. K řešení pak zůstalo několik zbytkových pozemků v okrajových částech K. Varů a nemovitosti, jichž se týkaly restituční spory, například šlo odůmna náměstí Horákové 1.
Vše se konalo ve shodě s městem. Tehdejší likvidátor byl zároveň členem zastupitelstva, které bylo o všech krocích informováno.

Jak město získalo nebytové domy na Zlatém kříži? Vždyť tyto nebytové prostory prodávala radnice?
V roce 1993 byla s městem uzavřena kupní smlouva, kterou PBH prodal městu domy na Masarykově třídě, na tř. Davida Bechera a v Zeyerově ulici, a město se zavázalo PBH za tyto domy zaplatit kupní cenu. Po jejím podepsání byl tento majetek převeden na město, ale magistrát za něj odmítl zaplatit. Tento spor začal v roce 1993 a město jej prohrálo. Městu ovšem za neuhrazený majetek nabíhaly vysoké úroky. Proto byla v roce 2002 mezi Podnikem bytového hospodářství v likvidaci a městem uzavřena dohoda o narovnání, která upřesnila předmět prodeje a kupní cenu a rovněž platební podmínky pro úhradu kupních cen – peněžní prostředky byly uloženy na tzv. podmíněném účtu města Karlovy Vary. Strany se dále zavázaly uzavřít soudní smír ve znění dohody a PBH mohl peníze z podmíněného účtu vybrat jedině proti předložení pravomocného soudního rozhodnutí o schválení smíru.

A jak s tím souvisí dům na T. G. Masaryka 34, o němž město tvrdí, že za něj neoprávněně chce PBH 2,5 milionu korun?
Zaplacení kupní ceny za dům T.G.M. 34 bylo dohodou o narovnání vyloučeno k samostatnému soudnímu projednání. Běžel zde totiž restituční spor s panem Blumenfruchtem a zaplacení kupní ceny bylo vázáno právě na výsledek tohoto sporu. Vyhrál-li by pan Blumenfrucht, byly by munemovitosti bezúplatně vydány a bylo by nemravné požadovat po městu úhradu kupní ceny. Tento spor byl rozhodnut dne 18. 12. 2008, kdy spor město prohrálo a vznikla mupovinnost zaplatit kupní cenu a úroky.
Podle soudního verdiktu tedy patří státu a město za něj letos v lednu zaplatilo kupní cenu. Úroky z prodlení ovšem činily 2,5 milionu a ty město zaplatit odmítlo.

Setkala jste se s tím, že by město tvrdilo, že majetek, který spravoval Podnik bytového hospodářství, patří městu, a ne státu?
To ano. Právě na konci loňského roku jsme ve spolupráci s právním odborem magistrátu tuto otázku řešili. Radě města pak bylo předáno stanovisko právního odboru magistrátu, které konstatuje, že PBH, s.p. v likvidaci, hospodaří s věcmi, a to jak movitými, tak nemovitými, jež jsou ze zákona ve vlastnictví státu (České republiky).

Zdůvodnil vám magistrát vaše odvolání?
Byla jsem odvolaná 15. prosince 2009 bez důvodu, kdy mně magistrát ukončil mandátní smlouvu o výkonu funkce. Šlo o rozhodnutí rady města a následně zastupitelstva. 17. prosince jsem předala veškerou agendu likvidovaného podniku a při předávání zaznělo, že důvodem mého odvolání je možný střet zájmů, když zároveň působím jako likvidátor kampeličky, za níž má PBH pohledávku. Proto mne překvapilo následné tvrzení o nesrovnalostech a nejasnostech.

Vedení města naznačilo, že peníze, které inkasoval PBH za dražby domů, mohly být zcizeny záměrně, protože likvidátorem kampeličky, do níž byly uloženy a ta následně skončila v likvidaci, jste byla právě vy. Co říkáte tomuto nařčení?
Rozhodně a důrazně je odmítám. Připomínám znovu, že likvidace PBH probíhala od roku 1992. Ano, finanční prostředky PBH byly v průběhu likvidace spravovány některými peněžními ústavy. V polovině devadesátých let se však spustil řetězec krachů tuzemských bank, které postihly i úložky PBH. V této době nebylo možné najít bankovní ústav, který by poskytoval vkladatelům jistotu dlouhodobé stability a prosperity při zajištění přiměřeného zhodnocení vkladů, když v tomto období stály před krachem i tradiční bankovní domy, jako například Komerční banka, Česká spořitelna, IPB, AGROBANKA a jiné.

Jak vše pokračovalo?
Vté době se vlekl soudní spor s městem o zaplacení kupní ceny za nebytovédomy a ukončení likvidace bylo v nedohlednu. Chtěla jsem zajistit stabilitu finančních prostředků a s využitím pozitivních zkušeností kolegů jsem se rozhodla uložit prostředky na výnosový vklad u Národní družstevní záložny (NDZ), peněžního ústavu, kterému byla státem udělena licence a podléhal státnímu dohledu. Vykonával jej Úřad pro dohled nad družstevními záložnami. To bylo v roce 1998 a výnosový vklad PBH u NDZ není 300 milionů. Není to ani polovina uvedené částky.
Nečekaně, neboť výroční zprávy NDZ nic takového ani nenaznačovaly, byla v říjnu 2002 na NDZ uvalena nucená správa. Bohužel, ač ÚDDZ po celou dobu existence záložny disponoval informacemi o jejím skutečném stavu, nevyvodil ze svých poznatků včas žádné důsledky.
Nucená správa byla uvalena v době, kdy již byla záložna v kritickém stavu a sami vkladatelé začali hájit své zájmy. Proto na členské schůzi v březnu 2003 bylo rozhodnuto o likvidaci záložny a já jsem byla na návrh členů jednomyslně zvolena likvidátorem NDZ. Výkonu funkce likvidátora NDZ jsem se fakticky ujala v květnu 2003.
Je nutno také uvést, že pohledávka PBH za NDZ byla uznána co do důvodu i výše a následně pravomocně přiznána soudem.

Snažíte se získat tyto peníze zpět?
Jako likvidátor NDZ se snažím dostupnými právními kroky získat prostředky zpět, aby mohly být vkladatelům vyplaceny, a v této věci jsem v kontaktu s Českou národní bankou.

Takže jakékoliv podezření z tunelování odmítáte?
Z uvedeného výčtu musí být zřejmé, že na tak zvaném vytunelování NDZ nenesu a ani nemohu nésti jakoukoli odpovědnost. Rozhodně a důrazně je odmítám. Připomínám znovu, že likvidace PBH probíhala od roku 1992. Ano, finanční prostředky PBH byly v průběhu likvidace spravovány některými peněžními ústavy.