Jedno magické datum bylo včera, a kdo si to pohlídal, mohl 12. 12. 2012 ve 12:12 pozorovat, že se vůbec nic nestalo. Tráva nezmodrala, zemské jádro neexplodovalo a lidé na ulicích byli stále obyčejní bez křídel a chapadel. Další magické datum má nastat už za osm dní, kdy je avizován konec světa. Po celé planetě se tak najdou tisíce lidí, kteří očekávají příchod božstev, mimozemšťanů, otočení pólů nebo kosmickou katastrofu. Upřímně řečeno si nemyslím, že pro pozorování mimozemšťanů nebo neobvyklých jevů je zapotřebí konce světa nebo nějakého mystického data. Existence z jiných světů na nás zírají z poza přepážek úřadů, z parlamentu, z televizních obrazovek, z kanclu šéfa, z policejního vozu nebo z manželčiny půlky postele. Stejně tak je to i se zázraky a zvláštnostmi každodenního bytí. Není důvodem si myslet, že je třeba posunu astrálních vah k tomu, aby v centru města žebrali bezdomovci své almužny už jen v eurech nebo aby po mně chtěli „oheň" přibližně desetiletí kluci. Konce světa byly předpovídány mnohými už nespočetněkrát a pokaždé pak měli vědecké mozky i prostí pánbíčkáři krychli másla, metr krát metr, na hlavě. Není důvod hledat smysl změny života v nějakém momentu. Konec světa nenastane, společnost se během pár hodin nezmění a mimozemšťané na nás budou dále civět ze svých kukaní.