A právě tito přežvýkavci potřebují svého psího ochránce. Poté, co loni napadla smečka vlků zacvičující své mladé několik ovcí, museli v Horském statku Abertamy najít účinný způsob, jak svá stáda zabezpečit. Nakonec se ukázalo, že jedněmi z nejlepších strážců jsou mastinové až ze Španělska. „Během zácviku vlčích mláďat jsme přišli o čtyřicet ovcí. Museli jsme najít způsob, jak se chránit, což nebylo vůbec jednoduché, protože vlk je státem chráněný druh. Proto jsme se nakonec rozhodli pořídit si čtyři feny španělského mastina, pro které jsme jeli přímo do Španělska,“ sdělil majitel stáda Petr Zacharda.

Možná se zdá taková cesta pro čtyři feny příliš dlouhá, ale u nás žádné vhodnější plemeno chovatelé neseženou. „V Čechách se sice španělský mastin chová, ale jde pouze o výstavní psy. Naše feny jsou pracovní pastevečtí psi,“ vysvětlil Zacharda.

Pastevecký pes je ochránce a hlídač hospodářské zvěře už tisíce let. V Evropě i Asii pastevci využívali také psy. Ti měli snížit ztráty způsobené šelmami a také nutnost nepřetržitého dohledu nad zvířaty. Pod dozorem pasteveckého psa mohlo stádo klidně zůstat přes noc venku, kde to pro něj bylo mnohem pohodlnější než ve stáji.

Pastevecký pes má od začátku za úkol pohybovat se se svým stádem a odhánět vetřelce. „Naše feny žijí a vyrůstají od mala s jehňaty a ovcemi, které považují za svoji smečku. Musí se s nimi naprosto sžít. Pak si je hlídají před šelmami, ale i před cizími lidmi,“ řekl Zacharda.

Mastin není primárně agresivní a útočný pes. Když chrání svou smečku, tak vrčí a pouští hrůzu, ale to neznamená, že by v případě ohrožení nezaútočil. Je hlídačem, jehož hlavním úkolem je chránit. Takový pes se váže ke své smečce, kterou je stádo, a ke svému bačovi, který stádo pase. Ostatní respektují, ale jsou opatrní a dokážou už i jako štěňata budit hrůzu. Stačí zavrčet. Víc ke spokojenému životu mastin nepotřebuje.

„Pro náš výběr plemene bylo důležité, že ve Španělsku fungují jako ochranáři stád už několik staletí a podle dostupných statistik ještě nedošlo k žádnému napadení člověka,“ objasnil své rozhodnutí Zacharda.

Přesto jako velké plemeno má jisté potřeby spojené se stravou, které není radno zanedbávat. Chromý pes moc ovcí neochrání. „Ve výživě jsou stejně nároční jako každé obří psí plemeno. Denně sežerou zhruba kilo granulí a občas dostanou na přilepšenou nějakou tu kost,“ sdělil Zacharda.

Dospělý mastin může dosáhnout váhy až sto kilogramů a sto až sto dvacet centimetrů v kohoutku, ale i tak na něho platí stejné fígle jako na ostatní, menší plemena. „Výcvik je stejný jako u každého psa. Musí se naučit sedni, stůj, k noze, ale hlídání ovcí se učit nemusí. Má to v sobě od narození. Je to jejich přirozenost,“ dodal Zacharda.

Jak dobře umí mastini chránit své stádo, se poprvé ukáže až letos po vyhnání ovcí na pastvu.

Jedno je ale jisté, zatímco chovatel Petr Zacharda musel už v loňském roce učinit nejedno bezpečnostní opatření, zdolat byrokratického molocha v podobě nekonečné administrativy a potvrzování, že za útokem na jeho ovce jsou vlci, kteří se v Krušných horách usadili, stále mu stát neproplatil škodu, kterou mu tato majestátní zvířata způsobila. Je vidět, že každý máme své povinnosti, ale jen někteří je musí plnit okamžitě, zatímco jiní je mohou oddalovat do nekonečna.

ŠPANĚLSKÝ MASTIN- jedná se o velké a těžké molossoidní plemeno
- ve Španělsku je využíván hlavně k hlídání ovcí před zloději, vlky a medvědy
- jeho typickým znakem je volná kůže pod krkem a na hlavě, která ho chrání před útoky šelem
- jejich váha se pohybuje kolem 90 až 100 kg, ale jsou i jedinci, kteří vážili přes sto kilogramů
- španělský mastin je jedním z nejstarších psích plemen pocházejících z Evropy
- jejich předky byli pravděpodobně psi, které do Evropy přivezli Féničané. Ti se pak křížili s molossoidními psy z Říma, kteří doprovázeli legie při jejich válečných taženích
- vůči svému pánu je mastin loajální
- má silné ochranářské pudy
- ke své rodině je přátelský, hravý a milující. K cizím je rezervovaný. Většinou si jich ale nevšímá
- stejně jako u ostatních velkých plemen si musí majitel dát pozor na dysplázii kyčelních kloubů, která vzniká, pokud je kloub v době vývoje příliš namáhaný
- nejčastější příčinou úmrtí jsou problémy se srdcem
Zdroj: Wikipedie