Ani student, který po celé studium na střední škole prospíval na samé výborné, před maturitní komisi nepřistupuje s jistotou suveréna. A nakonec si řekne: „Ono to tak hrozné nebylo!“ Stejně tak od maturitní zkoušky odcházel Jan Rozner, oktaván Gymnázia Ostrov. „Byl to velký tlak, nervy a emoce,“ řekl poté, co složil zkoušku z dospělosti.

Nejtěžší byl podle jeho slov první předmět. „Člověk nemůže vědět, do čeho jde. Až postupně získá potřebnou jistotu,“ řekl. Kromě povinného českého jazyka a jednoho cizího, v jeho případě německého, si pro závěrečnou zkoušku vybral dějepis a společenské vědy. Ale po maturitě už věděl, že jeho výběr byl dobrý.

Známky výborná, výborná, výborná a chvalitebná ostatně hovoří za vše. Dvojku si odnesl z mateřského jazyka. „Literatura byla v pohodě. Ale mluvnická otázka byla skutečně těžká a ani písemná práce nebyla úplně perfektní,“ shrnul svou maturitní zkoušku Jan Rozner. Den po maturitě už měl „havaj“. Ve třídě se staral o to, aby zkoušející i maturanti měli co pít, říkal maturantům, kdy se mají připravit… A mohl přemýšlet nad tím, jaké to bude na vysoké škole.

Pro další studium si vybral vysokou školu se zaměřením na práva a mezinárodní vztahy. Osmileté působení na ostrovském gymnáziu hodnotí kladně. „Bude na co vzpomínat. Určitě jen tak nezapomenu na skvělý kolektiv naší třídy. Ale mé vzpomínky budou směřovat i k profesorům gymnázia, k paní Staňové, Osičkové či k panu Fresserovi. I s učiteli jsem totiž zažil spoustu hezkých chvil,“ dodal.