„Funguje v této republice vůbec něco?" odplivl si naštvaný řidič, který chtěl přihlásit své auto do centrálního registru vozidel. Opět marně, protože systém si i včera postavil hlavu a ke zděšení úředníků s nimi komunikoval jako čeští politici s národem. Když od nich chcete odpověď, nedozvíte se nic. Když se jich zeptáte přímo a nekompromisně trváte na odpovědi, odpoví úplně na něco jiného. Nový program centrálního registru je v tomto kontextu až ďábelsky dokonalý. Naslouchal, kopíroval, zaznamenal a nyní předvádí to, co se od politiků naučil. Kličkovat, nepracovat, mlžit, fixlovat, tu něco zvorat, pak tak trochu zalhat a nakonec jednu věc za jeden den nezkazit. Že se lidé hroutí vzteky, to je mu jedno stejně jako jim.

A došlo ještě k dalšímu paradoxu. Lidé nekolabují, chápou, že úředníci za nic nemohou, a ve vzteku jsou si rovni. A že všichni bez rozdílu se asi děsíme dalšího nového systému, který by některé ministerstvo uvádělo do provozu. Po zpackaných maturitách, kolapsu sociálních dávek a nyní i zjankovatělém registru vozidel by to totiž slabší povahy nemusely unést. Na rozdíl od programátorů oněch firem, které zakázky většinou získaly bez výběrových řízení, ovšem za dobrou cenu.

Připustit si, že jsme si tenhle šlendrián sami zaplatili, pak by někteří labilnější jedinci mohli být zralí na sebepoškození, ti otrlejší by vraky aut naskládali před ministerstva. Skládka jako skládka a zde zřejmě pracují tak výkonní politici, že by nesvedli ani veřejně prospěšnou práci. Tedy bez chyby zamést ulici.