Kolik pacientů s covidem JIP prošlo?

Naší JIP prošlo během letošního jara 18 pacientů s těžkými formami infekce covid-19. Léčili jsme i několik nemocných s podezřením na infekci, která se ale následně nepotvrdila. Pacienti byli na izolovaných pokojích, aby se u nás nemohli nakazit. Péče o pacienty v nejtěžším stavu probíhala v prostorech naší JIP, ale na léčbě našich pacientů se významně podílel také personál jiných pracovišť, zejména Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny. Díky jejich pomoci jsme mohli poskytovat špičkovou péči.

Odkud vaši pacienti pocházeli?

Z celého Plzeňského kraje, ale nejčastěji z Domažlicka. Tři byli mladší šedesáti let, ostatní byli starší, často s řadou dalších diagnóz.

Převažovali mezi nimi muži a lidé s dalšími nemocemi, podobně jako tomu bylo jinde?

Bylo to tak i u nás. Také převažovali muži, ale mírně. A většina pacientů měla řadu dalších diagnóz. Nemoc se nicméně často chovala nevyzpytatelně. Měli jsme pacienty, kteří přišli s rozsáhlým nálezem, ale onemocnění proběhlo příznivě a ve výsledku nebylo nutné nemocné ani napojit na plicní ventilaci. V některých případech onemocnění probíhalo dramaticky a stav pacientů nebylo možné zlepšit.

Kolik lidí zemřelo?

Přes rozsáhlou péči u nás zemřeli čtyři nemocní. Některé další pacienty jsme museli přeložit na oddělení dlouhodobé intenzivní péče.

Na záběrech v televizi bylo vidět, že nemocní leží na břiše. Proč?

Říká se tomu pronační poloha a také jsme ji u některých pacientů museli použít. Plicní ventilátor člověku přímo neokysličuje krev, jen plní plíce vzduchem obohacenýmo kyslík. Pokud jsou těžce poničené infekcí, nemůže kyslík plícemi dobře prostupovat do cév. Pozice na břiše umožňuje lépe provzdušnit některé oblasti plic, tak zlepšit přestup kyslíku do krve a ve výsledku lépe okysličit organismus.

Zaznamenali jste nějaké pojítko mezi případy, nebo byl každý odlišný?

Každý případ byl více či méně jiný. Například i doba, než si organismus s virem poradil, byla u každého jiná. Někteří nemocní se virů zbavili v řádu dnů, jiní měli i po několika týdnech výtěry na covid-19 stále pozitivní. Jedné z nemocných bylo přes osmdesát let a navzdory těžkému plicnímu postižení se s nemocí „poprala“ bez potřeby umělé plicní ventilace. Někdy byl ale průběh i u mladších pacientů výrazně horší.

Nakazil se na JIP někdo z personálu?

Z pandemie jsme měli obavy všichni, ale naštěstí se u nás nenakazil nikdo. Jsem hrdý na personál naší kliniky. Většina se zapojila do péče o nemocné aktivně a do „první linie“ šla dobrovolně. A to včetně personálu v předdůchodovém, ale také důchodovém věku. My pneumologové máme určitou výhodu v tom, že jsme relativně zvyklí léčit infekční nemoci. Výskyt tuberkulózy v naší zemi klesá, ale stále se setkáváme s vysoce infekčními a závažnými případy tohoto onemocnění. Existuje viróza, která však může mít průběh podstatně horší než covid-19.

Jaká?

Chřipka. Některé průběhy chřipkového zápalu plic mohou být extrémně dramatické. Přitom máme na chřipku vakcínu. Ale vysvětlovat, že vakcína nás chrání a přitom má systémové nežádoucí účinky stejné jako placebo, to je často jako boj s větrnými mlýny.

Má podle vašeho názoru vůbec smysl vyvíjet očkování na nákazu covid-19?

Kladu si otázku, zda je očkování vzhledem k tomu, co zatím o téhle nákaze víme, správná cesta. Vyžaduje to miliardové náklady a důkladné testování, aby na vakcínu odpověděl organismus účinnou a dlouhodobou obranou. Až další měsíce či roky ukážou, co nám v boji s koronavirem pomůže nejvíce: vakcína, protivirové léky nebo pozvolné promoření populace. Co se proměřování týče, jsem zvědav, jak dopadne vyšetřování protilátek našich zaměstnanců. Nepřekvapilo by mne, kdyby se ukázalo, že někteří z nás covid-19 prodělali bezpříznakově.

Měli jste dostatek vybavení a ochranných pomůcek?

V prvních dnech to bylo hraniční, ale mohu říci, že po dobu karantény jsme měli všechno, co jsme potřebovali. Obrovské poděkování patří obchodně-technickému oddělení. Překvapilo mne, s jakou rychlostí dokázali vybavit naši JIP vším, co jsme potřebovali. Rovněž ochranných pomůcek bylo dostatečné množství.

Když jsme u nich, jak jste se cítil v ochranném obleku vy osobně?

Když jsem se poprvé oblékal k pacientovi s infekcí covid-19, cítil jsem se trochu jako kosmonaut před výstupem do volného vesmíru. Ačkoliv jsme to předtím trénovali, opakovaně jsem kontroloval všechny předepsané části obleku a necítil se příliš jistě. Než jsem na sebe vše navlékl, zamžily se mi brýle a vzápětí i ochranný štít. Ostatní na tom byli podobně. Ale člověk si zvykne, v dalších dnech a týdnech to bylo podstatně lepší. Infekce covid-19 se šíří kapénkově. A nikde nevzniká tolik kapének, jako v intenzivní péči. Proto je správná ochrana důležitá.

Druhá vlna pandemie, pokud vůbec přijde, vás tedy nezaskočí?

Doufám, že ne. Máme řadu poznatků z první vlny, máme vybavení a dostatek ochranných pomůcek. A na podzim už bychom měli vědět, které léky budou na covid-19 opravdu účinkovat.