Jaké bylo vaše dětství? Hrával jste si s letadélky, nebo spíše s auty?

Letadla mě přitahovala od dětství, ale nikdo od nás z rodiny k letadlům blízko neměl, musel jsem si tedy na svůj první let počkat do dospělosti. Hrál jsem si hlavně venku, neustále jsem někde létal na kole, obě kolena odřená a bylo mi nádherně. Dětství jsem měl díky své harmonické rodině naprosto idylické.

Kdy jste se rozhodl pro svou životní dráhu? Můžete říci, co jste vystudoval? Co bylo hlavním důvodem, proč jste se stal pilotem?

Vystudoval jsem VŠE, obor matematické modely v ekonomii, a nedám na svoji alma mater dopustit. Měl jsem rád matematiku, byť jsem koketoval chvíli s medicínou a nakonec, jak vidíte, jsem stejně skončil u letadel. Prostě osudu někdy nejde poručit.

Nemáte někdy tam nahoře strach?

Strach nemám, ale respekt mít musíte. Jsme tam nahoře na návštěvě a žádná chyba se neodpouští.

Zažil jste někdy nějakou kritickou situaci, kdy vám šlo opravdu o život?

Naštěstí nezažil, ale je to hlavně tím, že se snažím těmto situacím vůbec nepřiblížit. Za hodně problémů si většinou v životě můžeme sami a v letectví to platí podobně. Své limity musíte posouvat postupně, nedá se nic uspěchat.

Co na vaše povolání říká rodina?

Manželka mě podporuje od samého počátku, byť si asi nemyslela, že to bude jednou moje povolání. Poznala mě jako kluka, co se právě vrátil z ročního studijního pobytu v USA. Tehdy jsem přemýšlel, kam zamířím své kroky. Že skončím jako profesionální pilot, nás asi ani jednoho nenapadlo.

Kolik tomu věnujete času?

Dnes je létání mé zaměstnání, věnuji mu tedy veškerý pracovní čas a v podstatě i svůj volný čas. Rodina se mnou tráví poměrně hodně času na letišti o víkendech. Závody pak probíhají v pravidelných intervalech, takže je stále co dělat. A když se zrovna nezávodí, snažíme se pracovat na zrychlení letadla a zefektivnění fungování týmu.

Jak odpočíváte?

Aktivně, sportem. Miluji lyže, kolo a vše spojené s pohybem v přírodě.

Kolik jste ve světě navštívil letišť? Které se vám líbilo nejvíce? A proč?

Budou to stovky letišť, ale nejraději mám stále to své domácí v Toužimi. Umožnili mi zde trénovat a parta lidí na tomto letišti je naprosto unikátní. Vždy si zde neskutečně odpočinu a naberu síly na další závod.

Kdo je váš velký vzor?

Můj táta.

Co byste poradil klukům, kteří se také chtějí stát akrobatickými piloty?

Prvně musejí milovat létání, a pokud se jim zalíbí i pohyb hlavou dolů, pak už není dále co radit. Je to závislost na celý život.

Co okolí, nesetkáváte se díky svým úspěchům s náznaky závisti?

Nic podobného jsem nezaznamenal. Naopak vidím podporu fanoušků a lidí, co mají rádi náš sport, který se za posledních pár let stal o mnoho populárnějším.

Co považujete za svůj největší úspěch?

Že mám skvělou rodinu, zdravé děti a úžasnou manželku. Úspěch neměřím na medaile, to bylo možná před pár lety, ale nyní si vážím toho v životě opravdu podstatného.

A co je vaším „tajným“ přáním?

Žádná tajná přání nemám, jen ať jsou všichni kolem mě zdraví.