„Jel jsem večer z práce. Obchody už všechny pochopitelně zavřené, jediná zbývala benzinka, kde jsem si mohl koupit cigarety. Chci dovnitř, ale obsluha mě nepouští. Ukazuje mi šest prstů. Nejdřív si myslím, že mám počkat šest minut. Žena pootevře a vysvětluje, že už je vevnitř šest lidí, kteří sedí u občerstvení, a že mě tam nemůže pustit. Čekal jsem venku asi čtvrt hodiny,“ líčí Karlovarák. „Když jsem přišel na řadu, tak jsem se ptal, zda bych takto čekal, i kdybych tankoval a potřeboval rychle zaplatit. Odpověď byla, že ano," říká muž, kterého překvapilo, že na benzinové stanici seděli lidé u občerstvení. „Vždyť by se tam jídlo nemělo konzumovat,“ nechápe Svoboda.

Mluvčí Krajské hygienické stanice Karlovarského kraje Michaela Zajíčková mu dává za pravdu. „Vládní nařízení by měla platit pro všechny stejně, bohužel ale ne všichni jsou poctiví. Samozřejmě, že i nadále platí, že jídlo se nesmí konzumovat tam, kde se zakoupí. Je na nás na každém, abychom omezení dodržovali, je to naše osobní zodpovědnost,“ reaguje mluvčí hygienické stanice.

Zákazníci si musí zvykat, že se někde budou stát fronty. Některé řetězce to vymyslely tak, že u vchodu stojí zaměstnanec s tabletem a počítá klienty. V karlovarském Lidlu oddělili část vozíků, které jsou nad povolený limit. Do obchodu se tak dostane jen požadované množství lidí, protože do něj smí jen zákazníci s vozíkem. Pokud jde nakupovat pár, každý si musí vzít svůj vlastní vozík. Výjimkou jsou malé děti. Lidé jsou ovšem u přístřešku s vozíky tolerantní. „Tak kdo je další na řadě? Tady máte volný vozík!“ hlásí postarší pán.

Zatímco potraviny se dají běžně koupit v obchodech, horší je to s oblečením, hračkami, obuví či elektronikou. A to přicházejí studené dny a blíží se Vánoce. „Už na jaře jsem řešila problém s botami pro děti. Nakonec jsem je pořídila v jednom hypermarketu, ale vůbec nebyly kvalitní. Teď jsem dceři koupila boty přes internet. Uvidíme, zda jí vůbec budou. Chodilo jsem jí měřila krejčovským metrem a na internetu hledala míry. To je ale dnes doba. Přece nebude ale chodit celou zimu v keckách,“ vypráví se smíchem Hana Charvátová. Začala nakupovat i Ježíška, a také přes internet. A opět narazila. „Vlezla jsem na stránky jednoho celosvětově známého obchodu s oblečením. I když jsou stránky v češtině, počítá se tu jen v eurech. Navíc nemám možnost zaplatit za zboží jinak než buď kreditní kartou, kterou si odmítám pořídit, a nebo přes PayPal, kterému jsem se doteď zuby nehty bránila. Už abychom měli tento blázinec za sebou a mohli zase konečně začít normálně žít,“ uzavírá.