Už za pár dní budou Vánoce. Lidé shánějí dárky, gruntují a zároveň už se těší na setkání se svými nejbližšími. Na sváteční pohodu s rodinou se po hektickém pracovním období těší také primátor Karlových Varů Petr Kulhánek. Ten se v následujícím rozhovoru svěřil, jak právě jeho prožití Vánoc vypadá a jak snáší předvánoční stres a shon, a rád zavzpomínal také na své Vánoce v dětství.

Věřil jste jako malý kluk na Ježíška? Jak jste trávil Vánoce s rodiči?
Věřil jsem na něj poměrně dlouho, až jako školák jsem jednou objevil v jedné skříni balíčky v ozdobném papíru, a tam jsem začal pochybovat. Ale do té doby jsem nedokázal pochopit, že na Štědrý večer najednou někdo zazvoní, nikdo nikde není, ale stromeček je najednou rozsvícený a pod ním dárky. Jinak jsme Vánoce trávili klasicky, měli jsme přírodní stromeček, krásně nazdobený, s opravdovými svíčkami a prskavkami, pro ty jsem měl obzvláštní slabost, a podle toho to taky vypadalo, když jsem se k nim náhodou potají dostal, tak to končívalo propáleným kobercem.


Máte dvě děti. Jak trávíte vánoční svátky u vás v rodině? Které tradiční zvyky dodržujete? Držíte na Štědrý den půst, abyste viděl zlaté prasátko? Kdy zdobíte stromeček?
Svátky trávíme velice podobně, jako jsem je trávil já jako dítě. Užíváme si tu normální vánoční atmosféru, pečeme cukroví – nejradši mám vanilkové rohlíčky a linecké pečivo, takže právě dnes moje děti už vesele vykrajují z těsta. Stavíme stromek, s dětmi jej zdobíme, připravujeme štědrovečerní večeři – já dělám kapra a moje žena bramborový salát. Když pak nastane ten okamžik, stojíme před stromečkem, klukům se v očích odráží svíčky a prskavky, představím si vždycky sebe před těmi asi tak pětatřiceti lety.
Z tradičních zvyků jsme doma vždycky pouštěli svíčky ve skořápkách a sledovali, čí vydrží nejdéle svítit, a kdo se tedy dožije nejvyššího věku. Vloni jsme zkoušeli odlévat olovo, ale narazili jsme na problém, že nedokážeme říct, co se nám to vlastně podařilo odlít. Moje sestra, když jsme byli malí, také házela pantoflem přes hlavu, ale to je teď tak nějak mimo hru, protože mám dva kluky.
Rodiče mi vždycky tvrdili, že když budu držet půst a ničeho se nedotknu, nebudu tajně chodit na cukroví ze stromku ani na bramborový salát, tak že večer uvidím zlaté prasátko. Byl jsem ale pokaždé rozčarovaný, když mi rodiče večer ukazovali – hele, teď tam proběhlo to prasátko! – a já tam nikdy žádné neviděl. Takže časem jsem na prasátko rezignoval a vesele potají ujídal.
Stromeček zdobíme obvykle den před Štědrým dnem. Postavím ho do stojanu a s dětmi na něj potom rozvěsíme slámové ozdoby, něco málo cukroví, klasické svíčky, které nám pravidelně pokapou podlahu, a prskavky, které trochu opálí stromeček a trochu podlahu.


Navštěvujete s rodinou půlnoční mši?
Ne, nebyl jsem vychováván k náboženství, i když s rodiči jsme se několika půlnočních mší zúčastnili – ale i tehdy to bylo spíš takové tajemné dobrodružství. S dětmi na půlnoční mši nechodíme, zůstáváme doma, v kruhu rodiny.


Míjí vás předvánoční shon? Jste schopen si předvánoční čas vychutnat, zajít na koncert, výstavu a vůbec se zklidnit a rozjímat?

Snažím se mu moc nepodléhat, ale obvykle tak čtyři dny před Štědrým večerem mě zasáhne plnou vahou a já si uvědomím, co všechno jsem chtěl ještě zařídit, pořídit a nadělit svým blízkým pod stromeček. Na druhou stranu, obvykle se mi to podaří vyřešit rychle a dva poslední dny před Vánoci už mívám klid. Zároveň také příliš nebazírujeme na dokonalém předvánočním úklidu, že bychom až do slavnostní večeře pořád někde něco leštili – ono to vlastně se dvěma caparty ani moc nejde. Vlastně ten předvánoční klid je s dětmi taky docela relativní – je to takový neustále něčím vyplněný klid.
Na koncerty a výstavy chodíme rádi, každý rok, a taky rádi pořádáme vánoční výlety. Vyrazíme někam do přírody nebo navštěvujeme zajímavá místa a památky v okolí – Bečov, klášterní okrsek v Ostrově, hrad v Lokti, nebo jedeme jenom tak do přírody.


Máte už připravené dárky, nebo je kupujete na poslední chvíli? Co byste manželce nikdy nekoupil?

Snažím se každý rok mít vše včas připraveno, ale pravidelně mi to skoro nikdy nevyjde. Co bych nekoupil manželce? Asi kuchyňský robot nebo mikrovlnnou troubu – s robotem by mě manželka hnala a mikrovlnka k nám domů nesmí, nemáme je rádi. Taky nekupuji manželce oblečení nebo vybavení na lyže a podobné věci, aniž bych se s ní poradil nebo ji nechal vybrat a vyzkoušet, z toho může být i rozčarování.


Co byste pod stromečkem nejraději našel vy jako táta a manžel? A co jako primátor Karlových Varů?
Co jako táta – no řekněme třeba smlouvu o nezlobení od našich kluků… Ne, dělám si samozřejmě legraci. I když…
A jako manžel – asi to nemusí být vůbec hmotný dárek, žádný ani mě nenapadá. Ale už samo to, že jsme pohromadě, máme se rádi, máme doma teplo, dobré jídlo a pohodu a jsme pár dní ušetření každodenního shonu, to vydá za hodně. Co si přát jako primátor pod stromeček, to už opravdu nevím. Bojím se, že ať řeknu cokoliv, bude to znít jako klišé. Co si přeje primátor… Spokojené město a spokojené lidi v něm.


Díváte se na pohádky? Kterou preferujete? Tři oříšky pro Popelku, nebo jiné?
Strašně rád. Vánoce jsou pořádná porce pohádek a nejvíc se mi líbí ty staré, co znám od dětství. Tři oříšky pro Popelku jsou evergreen, mám rád Princeznu se zlatou hvězdou, Sůl nad zlato, pohádku o létajícím ševci… Ale úplně nejradši mám, když na Vánoce narazím na nějakou starou českou pohádku, kterou jsem ještě nikdy neviděl, což se mi kupodivu celkem pravidelně stává.


Jaké Vánoce byly pro vás nejkrásnější?
Asi ty dvoje, kdy jsme pod stromečkem měli nejdřív Ondru a potom Jáchyma, jejich první Vánoce.


Co byste v předvánočním čase vzkázal Karlovarákům?

Jestli mám něco říct, tak asi – podívejte, doba není moc radostná pro nikoho z nás, ze všech stran slyšíme, jaká je zrovna kde krize, co bude příští rok dražší, co skončí, a tak pořád dokola. Je to asi bohužel zákonitá reakce na doby, kdy na všechno bylo, a přesto z těch dob zbyly jenom dluhy. Ale zase na druhou stranu, ještě na tom nejsme tak bídně jako některé jiné země, třeba i evropské.
Takže si zkusme zachovat zdravý rozum a dostatek optimismu, bylo už i hůř. A jestli to jen trochu půjde, zkusme na pár dní odložit ty každodenní starosti.