Obyvatelům Karlovarského kraje se ve svém domově žije bohužel nejhůře v rámci celorepublikového srovnání. Důkazem toho jsou nejen statistické údaje, kde svítí nejnižšími mzdami a nejhorší vzdělaností, ale vyplývá to i z aktuálních výsledků už 14. ročníku srovnávacího výzkumu Místo pro život. Nejlépe se žije lidem v Hlavním městě Praze, následují kraje Jihomoravský a Královéhradecký. Průzkum, který pořádá analytická agentura Datank, se zaměřuje na osm oblastí, které zkoumá ze třech pohledů. „Tím prvním je enviromentální, tedy životního prostředí, pak je to sociální a posledním je míra spokojenosti,“ vysvětluje ředitel projektu David Pavlát. Dané kategorie se pak ze dvou třetin posuzují podle skutečných dat, která získává agentura například od ministerstev, z jedné třetiny pak podle skutečné míry spokojenosti obyvatel. Průzkumu se v kraji zúčastnilo 1600 respondentů.

Analytici si během zpracování všímají osmi základních kritérií, kterými jsou bezpečnost, volnočasové aktivity a turismus, občanská společnost a tolerance, péče o děti a vzdělání, rozvoj infrastruktury, zdravotní a sociální služby, ekologie a životní prostředí, posledním je pak práce. „Ne vždy se pochopitelně výsledky za skutečná data shodují se spokojeností obyvatel. V průsečíku všech těchto ukazatelů skončil Karlovarský kraj tentokrát na posledním místě,“ konstatuje Pavlát.

Ne ve všech ukazatelích ale nejmenší kraj jednoznačně propadl. Například v datech za ekologii se umístil na 3. místě, z pohledu spokojenosti skončil ovšem až v tomto případě na 12. V péči o dítě se umístil v datech na 10. pozici, v míře spokojenosti ale až zcela na konci. U volnočasových aktivit obsadil 9. místo, v rámci míry spokojenosti to bylo až místo předposlední. Co se týče kategorie zdravotních a sociálních služeb, byl na tom z pohledu skutečných dat Karlovarský kraj nejhůře, což se shoduje i ve spokojenosti občanů. V bezpečnosti přisoudila data regionu pátou pozici, spokojenost obyvatel mu přiřkla ale až 12. místo. Z pohledu občanské společnosti se s daty kraj umístil na 11. místě, spokojenost je ale v tomto případě opět nejmenší v republice. Ani v práci se Karlovarskému kraji dobře nevedlo, zatímco v reálných číslech se umístil opět na 11. příčce, i míra spokojenosti v tomto případě je zde nejnižší. Naopak nejlépe si vede nejchudší kraj v sekci infrastruktury, kde na základě dat obsadil druhé místo, jenomže ani v tomto případě nejsou lidé vůbec spokojeni a opět i tato kategorie skončila z tohoto pohledu na posledním místě.

„Karlovarský kraj si ale nevedl špatně v hodnocení třech základních pohledů, kterými jsou zmiňované životní prostředí, sociální sféra a míra spokojenosti, tedy konkrétně v prvních dvou, v míře spokojenosti skončil na posledním místě. V sociální sféře obsadil třetí příčku a v životním prostředí dokonce druhou,“ pokračuje autor projektu a dodává: „Obyvatele Karlovarského kraje může těšit nejvyšší podíl plochy typu přírodní biotop na celkové ploše, nejnižší produkce odpadu v přepočtu na obyvatele i nejnižší produkce komunálního odpadu. Stejně dobře je na tom region v počtu lékáren v přepočtu na 1000 obyvatel, v množství středisek volného času na 100 tisíc obyvatel i podílu lidí napojených na kanalizaci. Velmi nadprůměrný je poměr zahájených bytů ku dokončeným, nejnižší je zde rozdíl v průměrné mzdě u mužů v porovnání s průměrnou mzdou u žen. Velmi nízký je počet nezaměstnaných mladých lidí do 24 let.“

Podle něho v porovnání s ostatními má Karlovarský kraj rovněž nejvyšší počet policistů v přepočtu na 100 tisíc lidí. Naopak negativem života v kraji je velmi podprůměrná naděje na dožití u mužů i žen, nejnižší počet lůžek v nemocnicích v přepočtu na 1000 obyvatel, nejnižší počet zařízení sociálních služeb na 100 tisíc obyvatel a nejnižší průměrná měsíční výše starobního důchodu.

Karlovarský kraj zůstává na konci statistických tabulek v základních ukazatelích, mezi něž patří dlouhodobá nejnižší průměrná mzda. Na to má pochopitelně návaznost celková míra nespokojenosti a ruku v ruce s tím jde nejnižší porodnost a nejvíce rozvodů. „Region vykazuje nejnižší volební účast stejně jako průměrné mzdy. Také počet kulturních akcí v přepočtu na 100 tisíc obyvatel je velmi podprůměrný,“ uzavírá Pavlát.