17. listopad je dnem, kdy brutální zásah policie proti studentské demonstraci v Praze vyvolal takzvanou sametovou revoluci. Tehdy se psal rok 1989 a já byl teprve rok na světě. Není proto divu, že je pro mě 17. listopad podle gregoriánského kalendáře pouze 321. den roku a do konce roku zbývá ještě čtyřiačtyřicet dní. Nejsem ale žádný ignorant a naprosto chápu podstatu tohoto státního svátku. Tehdy začalo období, které vedlo k pádu komunistického režimu a přeměně politického zřízení na demokratické principy, což mohlo pamětníkům způsobit značný převrat v životních hodnotách. Každý, kdo sametovou revoluci zažil, si buď oddechl, anebo zaplakal. Tak jako tak, se podle mě jedná v dějinách tehdejšího Československa o významnou událost. V témže roce, v ten samý den byla také ve večerních hodinách v Česku pozorována polární záře, což je jev v této zeměpisné šířce pozorovatelný jen zřídka. Jestli se jednalo o symbolickou revoluční předzvěst, přenechám konspiračním teoretikům. Jisté ale je, že „osmdesátej devátej" změnil chod našich republikových dějin. Tedy, minimálně do letošních komunálních voleb. Vzpomínání na státní převrat tak rád přenechám druhým, zasvěcenějším a těm, kteří mají důvod vzpomínat. Já osobně si tento den „oslavím" po svém. Zajdu si na koncert a posilněn několika litry všeho, co bude po ruce, budu doufat, že se cinkání klíčů nedočkám také.