Čekám ve stanovený čas na domluveném místě. Je půl jedné a já stojím před diskotékou Racek, pětatřicetiletá žena se mě ptá, proč nejdu dovnitř a proč mám přes rameno fotoaparát. O minutu později pochopí, právě přijíždí kolona aut policistů a karlovarských strážníků. „No to bude pěknej průšvih," glosuje žena, která už pochopila mé čekání.

Společně s přibližně dvacítkou ochránců zákona a zástupkyní odboru sociální péče o dítě vstupuji do předsálí celé velké diskotéky. Vítá nás písnička od skupiny Mandrage Šrouby a matice a první tanečníci, které si policie odvádí k alkoholtesterům, si už nepomáhají tanečním krokem jako ještě před chvílí.
„Asi dýchnu," špitla smutně dívka svému příteli. A nebyla sama, policisté vyčleňují koutek, kam shromažďují už neveselé, alkoholem opojené nezletilé. „Vždyť jsem úplně v pohodě, nic mi není," pronáší v hloučku mladistvý, jehož dechová zkouška byla pozitivní, s výsledkem 1,27 promile.

Na rychle se zvětšující skupinku chycených reaguji i já s dotazem na policistku: „Vejde se vám tolik lidí do aut?" Okamžitě dostávám odpověď, která nenechává nikoho na pochybách, že tuto situaci nezažívají poprvé. „Klidně se s autem otočíme dvakrát," odvětila nadpraporčice Kateřina Böhmová.

Mezitím vstupují na diskotéku vymódění štamgasti a po uvítání s vyhazovačem pronáší: „Ahoj, co se tu děje? Děti, co?" okamžitě tak shrnují právě probíhající akci. Zatím policisté vodí další a další skupinky. Na každém nově přivedeném je vidět šok, se kterým nepočítal, když se večer upravoval u zrcadla. „Vy si nepamatujete svoje rodné číslo a kde bydlíte?" podivuje se policista při lustraci jedné z nezletilých. „Ne, prostě nepamatuju," tvrdošíjně se hájí dívka. „Tak to pojedete s námi na služebnu a tam to zjistíme," bere jí rychle iluze policista.

Mezi slzičkami, které mladí a podnapilí roní, zaznívá celou diskotékou: „Ještě, ještě, opakovat." To si přítomní žádají znovu pustit píseň, která právě skončila. V tu chvíli se musím začít smát, neboť při sledování zdejších tváří to vypadá zcela absurdně.

Přemýšlím o tom, jak jsem to řešil já jako nezletilý, nastupuji do auta a jedu si nabraný materiál uložit do redakce. Poté vyrážím na zasloužený žejdlík za svými přáteli. Dneska si můžeme vybírat, kam si sedneme, většina barů je poloprázdných.

(tom)