Můžete připomenout, jak to vlastně všechno začalo?

Chtěl jsem si zkrátka koupit nějaký hrad. Hledal jsem na mapách a vytipovával jsem památky, které by k tomu byly vhodné. Hradů se u nás příliš neprodává, ale objel jsem jich desítky, než jsem vybral konečných asi dvanáct. Horní hrad byl jedním z nich. Jednal jsem například i o koupi Vítkova kamene, Ralsku či Sukoslavu v Kostomlatech.

Proč vyhrál právě Hauenštejn?

Horní hrad patřil k těm nejhezčím. Hodně mě přitahoval. Asi to byl osud, že mi byl souzen, protože jednání kolem jeho prodeje bylo ze všech nejjednodušší, u ostatních se objevily komplikace. Jedinou překážkou byla cena, protože Hauenštejn obec Krásný Les původně prodávala za šest milionů, a to bylo fakt dost. Ta mě odrazovala.

A jak to nakonec dopadlo?

Postupem času obec pochopila, že za tuto cenu hrad neprodá. A tak jsem ho v říjnu roku 2000 koupil za 1,5 milionu korun na splátky na pět let.

ANI KONEC jarních prázdnin nebyl pro milovníky zimních sportů valný.
Hory se loučí se zimou, lépe už asi nebude

Jaké byly začátky na Hauenštejně? Na hradě je stále k vidění maringotka, ve které jste původně bydleli…

Ano, původně jsme bydleli v maringotce, ve které pak se mnou a ženou bydlel i náš právě narozený syn. V dobrém i zlém jsme tam přežili prvních pět let, pak jsme se přestěhovali do zámecké komnaty. Hned od prvního víkendu jsme ale začali s obnovou hradu, ihned jsme začali pracovat.

Připomeňte, prosím, první opravy, které se na hradě uskutečnily.

Pustili jsme se do opravy zdí, střešních konstrukcí, aby byly zajištěny. A zahájili jsme rekonstrukci věže, na kterou nám už tehdy přispělo ministerstvo kultury, a na hrad tak přijel i tehdejší ministr kultury Pavel Dostál (poznámka redakce – ministr tehdy přirovnal Palackého k Donu Quijotovi). Částečně opravená věž pak spadla…

Kolik se za těch devatenáct let na Hauenštejně už proinvestovalo peněz?

Je to dvacet dva milionů korun, dalších deset milionů je v dobrovolnické práci, která se u nás dělá od samého začátku a pokračuje i nyní. Hodně nám s financováním opravy pomáhá Karlovarský kraj i město Ostrov.

Mohl byste vyjmenovat ty nejzásadnější věci, které se vám podařilo na Horním hradě zrealizovat?

Tak máme opravenou věž, částečně kapli, dvě střechy z pěti paláců, dvacet komnat, kde se vyspí osmdesát lidí. Opraveny jsou čtyři sály, kde se mohou pořádat různé akce. V současnosti pracujeme na šedesátihektarovém parku kolem hradu a hrázděném mlýnu. Pečujeme rovněž o přilehlou botanickou zahradu i arboretum.

Ilustrační foto.
Pět řidičů nedalo přednost chodcům

Jakým směrem se vlastně hrad nyní vydává?

Chceme jít cestou zážitkové turistiky, a to nejen pro rodiny, ale i pro skupiny. I proto u nás myslíme na nocležníky, kteří mají k dispozici také kuchyni. Za půl milionu jsme tak postavili čtyři nové sprchy. Pořádáme u nás i svatby, jen letos jich bylo osm, za celé naše působení na Hauenštejně přibližně osmdesát.

Jaká je návštěvnost?

Na začátku jsme roční statistiky počítali na stovky návštěvníků, v současnosti to bývá už třicet tisíc lidí ročně. Hodně nám v tom pomáhají zažité akce, největší z nich, Dny sokolnictví a lesnictví, navštívilo vloni 850 lidí. Těch akcí máme za rok na hradě patnáct, největší tradici má Umělecké sympozium.

Co místní obyvatelé? Ze začátku to asi pro ně nebylo příjemné, že do malé osady na samotě začaly proudit davy turistů…

Už jsme si na sebe zvykli a vycházíme spolu dobře. Navíc mnoho místních dostalo na hradě práci, ať už jde o řezbáře, tesaře či administrativní pracovníky.

Věříte stále, že se ještě dožijete dne, kdy bude hrad zcela opraven?

Dnes už to vidím s nadhledem a je mi jasné, že záchrana Hauenštejna je záležitostí několika generací, a asi se tedy toho nedožiji. Aby byl hrad zcela opraven, potřebovali bychom na to přibližně 200 milionů korun. Doufám, že moji dva synové po mně převezmou tuto štafetu.