VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Osudové ano si Renata s Vaškem řekli na pláži, která vítá nový den

Karlovy Vary - Renatě a Vaškovi se Zéland stal druhým domovem

7.2.2011 4
SDÍLEJ:

Renatě a Vaškovi se stal Nový Zéland novým domovemFoto: Foto: Archiv rodiny

Pláž, šumění oceánu, ONA a ON, kteří se osudovým ANO změní na ONI. Romantické srdce by nad touto představou zaplesalo. Pro Renatu Hájkovou a Václava Zoubka z Karlových Varů se tato představa stala skutečností. Svatbu totiž oslavili na pláži Makorori nedaleko města Gisborne na Novém Zélandu. Je to místo, kde svítá úplně nejdříve na celém světě!

„Přesně před rokem mě Vašek požádal o ruku. Kde jinde než na pláži,“ vzpomíná Renata Zoubková. „Na pláž jsme chodili prakticky každý večer. Odpočívat, sportovat, popíjet vínko… A tak jsme se rozhodli se na ní i vzít. Svatba byla 11. března,“ říká mladá paní Renata.

Svatební obřad byl skromný. Vedle novomanželů se jej zúčastnili pouze svědci. „Přijel můj nejlepší kamarád Patrik Pudil, který tou dobou zrovna byl v Austrálii,“ představil svého svědka Vašek Zoubek. „A mně šla za svědkyni Di, manažerka hotelového komplexu, ve kterém jsme oba pracovali. Skvělá ženská… Ze svatby byla štěstím bez sebe. Pomáhala nám pak s oslavou,“ doplnila Renata.

Brzy po svatbě se novomanželé Zoubkovi vrátili zpět do Karlových Varů. Ale zase jenom na chvíli. Ta však bude zřejmě trvat déle než v posledních třech letech, kdy se Renata s Vaškem vraceli z Nového Zélandu jen na krátké prázdniny. „Chceme totiž v Česku založit rodinu,“ prozrazuje Renata Zoubková.

Touha poznávat nové kraje dříme snad v každém. V někom hlouběji, v někom ovšem tak intenzivně a zjevně, že jej nové kraje zlákají natolik, že se pro něj stanou novým domovem. A právě to je případ Renaty a Vaška Zoubkových. Novým domovem se pro ně stal Nový Zéland.

Kdy jste se pro tuto ostrovní zemi tak nadchli?
Renata: Bylo to v roce 2004. Já jsem skončila fakultu tělesné výchovy a sportu, Vašek na rok přerušil studium a odjeli jsme s partou pěti lidí na Nový Zéland. Moc jsme toho o něm nevěděli, a tak jsme dorazili nepřipravení. Čekali jsme tropy, a ono tam bylo docela chladno.
Vašek: Byli jsme tam jen na turistická víza. Přesto jsme chvíli pracovali, načerno a v sadu.

Kdy jste se vrátili zpět?
Renata: V roce 2005.
Vašek: Já jsem dodělal školu. Už v roce 2006 jsme se ale vraceli zpátky na Nový Zéland. Tentokrát už s pracovními vízy, takže jsme mohli pracovat legálně. Chtěli jsme pracovat hlavně u moře, abychom mohli surfovat.

Kde jste sehnali práci?
Renata: Ozvali se nám ze tří hotelových komplexů. Ten třetí v malém městečku Ohope na severním ostrově nám padl i díky manažerce Di do oka. Začínali jsme od nuly. Já dělala v prádelně, Vašek uklízel.
Vašek: Postupně jsme se ale vypracovali, takže Renata dělala v recepci, já jakéhosi údržbáře. Manažeři v nás měli důvěru, a tak jsme například přes Velikonoce celý komplex de facto vedli. Všichni ostatní totiž odjeli na dovolenou…

A pak znovu návrat…
Renata: Ano. V roce 2008. Odjeli jsme domů na prázdniny. A tenhle kolotoč se opakoval vlastně až do loňského roku.

Takže jste na Novém Zélandu přestáli i vrchol ekonomické krize. Zasáhla vás nějak?
Renata: Pochopitelně že zasáhla. Nemohli jsme sehnat pracovní víza, a tak jsme na Nový Zéland vyrazili bez nich. Moc nadšení z nás nebyli… To byl rok 2009. Nic se nám nedařilo, náš vztah procházel krizí. Nakonec jsme se obrátili znovu na Di, která mezitím přesídlila do jiného campu ve městě Gisborne. Vzala nás a vše se začalo obracet v dobré.

V natolik dobré, že jste se na Novém Zélandu vzali?
Renata: Ano, bylo to romantické. Vašek mě přesně před rokem požádal na pláži o ruku a 11. března byla svatba.

Čím jste se na Novém Zélandu vedle práce zabývali?
Renata: Já jsem se například třikrát zúčastnila ryze dámské soutěže v rybolovu. Největší ryba, kterou jsem chytila, byl pětadvacetikilový tuňák žlutoploutvý. Ale to bylo mimo soutěž. V té jsem napotřetí uspěla. Paradoxně s rybou, která nevážila ani dvě kila. Vyhrála jsem plazmovou televizi a svůj první rybářský prut s kompletní výbavou.
Vašek: Já se zamiloval do surfování. Jak to šlo, byl jsem na moři.

Prý vás dokonce kousl žralok!
Vašek (se smíchem): Něco mě kouslo, ale žralok to určitě nebyl. Byl to asi nějaký velký krab. V chodidlech jsem měl tři asi tři centimetry hluboké rány. Docela to bolelo.
Renata: Surf si Vašek fakt zamiloval. Dokonce tak, že když vyhlásili evakuaci kvůli tsunami, narval do auta všechna tři prkna. Měli jsme si vzít to nejnutnější… A já se do auta málem nevešla (smích). Když jsme pak odjížděli do bezpečí, špatně odbočil a místo na nedaleký kopec dojel na cestu, kterou olizovalo moře. A my vůbec netušili, kdy má vlna přijít!

Od loňského června jste zpátky v Česku. Čemu se věnujete?
Renata: Je to zvláštní. Nejsme z těch, kteří by nějak prahli po majetku či penězích. A přesto jsme začali podnikat. V Karlových Varech jsme si otevřeli malé fitcentrum. Jako první jsme do Karlových Varů přivezli novinku na poli fitness – Power Plate. Je to speciální přístroj, v Česku je tato technologie asi tři roky, v Karlových Varech ale dosud chyběla.

Chcete se ještě na Nový Zéland vrátit?
Renata: Samozřejmě! Domů jsme přijeli hlavně kvůli rodině. Už je čas založit ji! Naše děti chci porodit v Česku. Ale jak to půjde, mažeme zpátky! Ideální by bylo, kdyby se nám narodila hned dvojčata. Asi se to ovlivnit nedá, ale kamarádi o nás říkají, že to, co chceme, se nám vždy podaří. Takže uvidíme…

Autor: Petr Kozohorský

7.2.2011 VSTUP DO DISKUSE 4
SDÍLEJ:
Smlouva/ilustrační foto

Akční Vladař podpoří místní projekty stovkami milionů

Dalovice (ve žlutém) na svém hřišti uhrály v rámci El Clásica nerozhodný výsledek 1:1 s výběrem Sedlece (v černém).
33

Bečovu se víkend nepovedl, inkasoval 20 gólů

Dealeři měli doma kilo „marjány“

Karlovarsko - Téměř jeden kilogram marihuany objevili kriminalisté při domovní prohlídce u dvou drogových dealerů, šestatřicetiletého muže a stejně staré ženy.

Naši prvňáci v Karlovarském deníku: představíme prvňáčky ZŠ Dalovice

Karlovarsko - Ve středu 18. října najdete v Karlovarském deníku prvňáky ze ZŠ Dalovice.

FOTOGALERIE: Šestadvacátý ´Smolničák´ ovládli Pavel Procházka a Ivana Sekyrová

Chodov – Pořádný běžecký mazec. Neděle 15. října patřila v městě Chodov již 26. ročníku Běhu Smolnickým kopcem, který tradičně uspořádali atleti chodovského ŠAKu. Na start se postavilo v jednotlivých kategoriích celkem 460 závodníků od jednoho roku až po veterány do 71 let.

„Horvy“ úřadoval v lékárně

Sokolov – Lékárna NEMOS v Sokolově. „Ono mu je dneska deset, prozrazují rodiče malého Davida, který přijel do sokolovské nemocnice na vyhlášené oční oddělení až z Tachova. Reakce je blesková.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení