Za poslední měsíce poměrně pokročila rekonstrukce Ottova pavilonu, který dostal nové stropy, podlahy a střechu. Pod vysokým lešením se opravovala i kopule. „Jde o záchranu a obnovu zdobné kopule Pramenní síně. Pracuje se současně v ateliéru restaurátorů a souběžně na stavbě v Kyselce samotné,“ říká Miroslav Perout, ředitel obecně prospěšné společnosti Lázně Kyselka.

Do Kyselky už tak docestovala i po náročné výrobě přesná replika hrotnice z kopule Ottova pavilonu. „K její montáži budeme potřebovat doplnit lešení s podlahou ve výši 2,5 metru nad patou hrotnice nebo vrcholem bednění střechy, což v těchto dnech vymýšlíme. Samotnou kopuli jsme nově oplechovali, a to včetně nárožních hřebenáčů,“ pokračuje Perout.

Záchranu lázní komplikuje nejen nedostatek peněz, čas, příroda, ale i nenechavci. Nemalé komplikace například nastaly u Jindřichova dvora, kam se na konci roku 2021 slavnostně vrátila zinková věžička. Jenomže mezitím se do podkroví zakousla dřevomorka. Práce v tomto objektu se tak musí soustředit na tento problém.

Původní věžička na Jindřichově dvoře byla z větší části ze zinku, částečně z olova. „Kvůli slunečnímu záření, které působilo na olovo, docházelo k její devastaci a hrozilo její zřícení. Věž se podařilo asi tak z padesáti procent zachovat, zbytek je kopie. Vrcholová hrotnice, na které kdysi byla vlaječka s iniciály Heindricha Mattoniho s datem 1893, je celá nová. V 80. nebo 90. letech minulého století ji kdosi odvezl do šrotu poté, co delší dobu ležela sejmutá dole na zemi," upřesňuje ředitel.

Náročné restaurátorské práce se zinkem pro Lázně Kyselka provádějí speciální řemeslníci - pasíři a klempíři ze Společnosti Petra Doudy a Ivana Housky. „Naše spolupráce začala už před lety, kdy jsme se v Praze potkali na jednom odborném semináři, kde přednášel Ivan Houska. My tehdy měli před sebou komplikovanou opravu zinkové orlice z Kyselky a nevěděli si s tím rady. Oni tenkrát přijeli, ale nebylo to hned, protože takových řemeslníků, je u nás málo. Ujali se restaurování orlice a následně i dalších soch, například i z Ottova pavilonu," popsal před časem Perout.

Ročně by obecně prospěšná společnost potřebovala, aby se někam pořádně pohnula, zhruba 12 milionů korun, k dispozici mívá ovšem jen kolem 9 milionů.

Počátky lázeňství v Kyselce spadají do roku 1829, plný rozvoj nastal za Heindricha Mattoniho v letech 1873 až 1910. Vznikly tam nové lázeňské budovy, kolonáda, lesní promenády, pravidelné železniční spojení. Léčilo se tam až 700 pacientů ročně. Lázeňský turismus i noblesu lázeňské společnosti ale rozdrtila 1. světová válka. Po roce 1948 lázně ještě sloužily svému účelu, pak se staly dětskou lázeňskou léčebnou. V 90. letech majetek lázní měnil různé majitele s pochybnými záměry. Nakonec lázeňská funkce Kyselky v důsledku nezdařené privatizace zanikla.

Památkový areál bývalých městských lázní zahrnují tyto objekty: Mattoni vila č.p. 76, Lázeňská restaurace č.p. 75, Ottův pavilón č.p. 74, Jindřichův dvůr č.p. 73, Švýcarský dvůr č.p. 37, vila Vilemína č.p. 47, Mattoni expedice č.p. 52, Správa lázní č.p. 36 a vila Aligria č.p. 28. Součástí je i obnova lázeňských parků, zahrad. Plánuje se obnova nábřeží a také vybudování inženýrských sítí.