Rodné město a Krušné hory opustil Jan Zenker jen nakrátko, v roce 1938, kdy tady nebylo do čeho píchnout a řada lidí odcházela za prací do Německa.

Domů se vrátil, ještě než se naplno rozhořela druhá světová válka, a v roce 1940 začal pracovat v jedné z mnoha místních rukavičkáren. Z ní pak přešel do továrny na rukavice v Abertamech, kde vydržel neuvěřitelných 54 let. Během toho více než půl století fabrice dvakrát řediteloval, dokázal zvednout výrobu ze čtvrt milionu párů rukavic na více než milion ročně, a nebýt neslavného a tady na horách nikým nezaviněného konce abertamské továrny v roce 1998, možná by tam pracoval dodnes.

Podobnou věrností se vyznačovala i jeho sportovní kariéra. Startovní číslo si poprvé navlékl už někdy kolem roku 1930 v době, kdy každý pořádný kluk z hor na lyžích běhal, skákal i sjezdoval a záleželo jen na něm, v čem bude chtít vyniknout. Janu Zenkerovi nejvíce učarovaly běžky a těm zůstal věrný dodnes. Ještě po třicítce byl členem družstva, které natrvalo vybojovalo putovní pohár v tradičním závodě štafet v Kraslicích, a v roce 1954 byl členem týmu, který vyhrál krajský přebor v zimním branném závodě a reprezentoval pak Karlovarsko na mistrovství republiky. „To bylo něco jako dneska biatlon, akorát se přitom kromě střílení ještě házelo granátem a také jsme se museli i s lyžemi na nohou plazit pod 60 centimetrů vysokými drátěnými překážkami,“ vzpomíná na disciplínu, které už dávno odzvonilo.

Okolo běžek se Jan Zenker točil i potom, co nechal aktivního závodění. Vrcholem jeho kariéry rozhodčího byla účast na Mistrovství světa v klasickém lyžování ve Vysokých Tatrách v roce 1970 a jako ředitel fabriky všemožně podporoval tělovýchovnou jednotu, kterou při abertamské rukavičkárně pomáhal založit.

„Bez něho by určitě lyžování tady vypadalo jinak,“ říká s uznáním další ze slavných perninských rodáků Rudolf Höhnl.

„Závodilo se tu pomalu každý týden, a byly to v té době docela slavné závody. Třeba na Abertamské štafety nebo Blatenskou třicítku jezdila tenkrát extratřída až z Dukly Liberec,“ vybavuje si nejslavnější doby zdejšího lyžování bronzový skokan z mistrovství světa ve Falunu 1974.

K lyžování vedl Jan Zenker i svoje dvě děti. Dcera Jana byla v 60. letech krajskou přebornicí v běhu a předčasně zesnulý syn Franta to dotáhl až do reprezentačního družstva sdruženářů.

Svého životného jubilea se dožívá v obdivuhodné kondici, za kterou vděčí mimo jiné i tomu, že dosud každý den cvičí a intenzivně se zajímá o veškeré sportovní dění a lyžování zejména. Ostatně sportovců bylo nejvíce i mezi těmi, kdo mu přišli blahopřát. Nechyběli mezi nimi nejenom bývalí vynikající lyžaři Rudolf Höhnl, Egon Hofmann, Gerhard Krakl či Ladislav Bok, ale i řada dalších významných sportovců regionu.