Kdybyste vzpomenul na dobu před rokem 1989, jak sev Krušných horách lyžovalo, jaké bylo vybavení areálůa samozřejmě i lyžařů?

Pochopitelně nesrovnatelné s dneškem. Kdo měl sjezdové lyže Hikory se špičkou Marker nebo kovové Kastle, byl na svahu špička. Sjezdové boty nízké, docházelo ke komplikovaným zlomeninám kotníků. Dřevěné běžky napuštěné Skarem, to byla minulost běžeckého lyžování, včetně bambusových hůlek.

Znamenala revoluce a otevření hranic odliv lyžařů z Krušných hor?

Ano, bylo to jako papiňák, většina vyznavačů zimních sportů chtěla alespoň vidět zblízka Alpy, na které jsme hleděli za pěkného počasí i z hřebene Krušných hor. Dnes díky výstavbě kvalitních lyžařských center v Krušných horách i v celé České republice se český lyžař již několik let vrací do svých destinací, u nás například na Neklid, Bublavu a Klínovec.

Co pro areály znamenala móda v podobě snowboardů a snowboardistů?

Příchodem snowboardingu docházelo často k nevraživosti mezi „kyčláky“ a „hůlkaři“, mnohdy i ve formě slovního a ve frontě na vleku i fyzického napadání. Časem si obě skupiny na sebe zvykly a přispělo k tomu i vybudování parků pro snowboard.

Nastaly změny, začaly se měnit a modernizovat areály, co považujete za největší přínos pro Krušné hory? Nebo si myslíte, že nové sjezdovky a neustálé rozšiřování areálů, osvětlování, pohyb techniky a samozřejmě i frekvence lyžařů horám škodí?

Určitě rozvoj lyžařských center vítám, jen je tento rozvoj často v rozporu s pokorou k přírodě za účelem dostat co nejvíce lidí „na kopec“ bez ohledu na přírodu, propustnost tratí, a tedy i na úkor bezpečnosti. Často vítězí komerce. To horám škodí, nejsou „nafukovací“.

Jak se měnilo běžecké lyžování a horská turistika?

K turistice přibyl nordic walking a k běžecké klasice bruslení, a tedy i požadavek na úpravu běžeckých stop.

Co se změnilo z pohledu záchranářů? Jsou nynější úrazy vážnější, je jich více? Chovají se lidé bezohledněji na sjezdovkách?

V průběhu let se dostala úroveň našich horských záchranářů bezesporu na evropskou a světovou úroveň. Kanadské saně pozvolna vytlačily moderní svozné prostředky, sněžné skútry, čtyřkolky, vysílačky. Opakovaným školením se zvýšila i úroveň záchranářů při ošetřování. Úrazů za těch třicet let mnohonásobně přibylo nejen v zimě, ale i v létě. Zhruba ze dvou tisíc v České republice za rok až na dnešních 10 000 zásahů v roce 2019. Na vině je větší počet návštěvníků, větší rychlost a bohužel častoi vzájemná bezohlednost.

Myslíte, že jsou možnosti Krušných hor vyčerpané,anebo se stále dá ještě budovat, modernizovat a rozvíjet?

Jak vyplývá z výše uvedených argumentů, hory nejsou nafukovací a v některých střediscích bych osobně dál nic nového nebudoval, jen modernizovala staral se o zázemí pro návštěvníky a hlavně o jejich bezpečnost. Jezdí se přece na hory a do přírody za sportem, rekreací a pro zdraví. Překotná rozhodnutí o rozšiřování středisek jdou dost často proti této zásadě, bohužel nevratně. Pokora k přírodě se vyplácí, hlavně pro naše další generace.

A co na to příroda?

Každým rokem jsme jezdili na kolech po hřebeni Krušných hor na školení záchranářů na skály nad Tisou. Z holin, uschlých stromů a luk je dnes hřeben porostlý krásnými smrkovými i smíšenými porosty a pastvinami, což je dobře.