S verbálními, nezřídka i fyzickými útoky se při své práci setkávají členové rybářské stráže, jinak řečeno porybní. Podle Michala Riška, předsedy karlovarské místní organizace Českého rybářského svazu, naštěstí převládají slovní útoky. „Fyzické jsme v posledních letech zaznamenali dva,“ upřesnil.

Jedinou „zbraní“, kterou mají členové stráže k dispozici, je přitom jejich průkaz a odznak, občas i pokutový bloček. „Prohřešky rybářů ovšem většinou řešíme prostřednictvím státních či městských policistů, některé případy postupujeme našemu nadřízenému úřadu, kterým je krajský úřad,“ konstatoval Riško.

Strážci mají oprávnění kontrolovat v revírech obhospodařovaných Českým rybářským svazem. „Nekontrolují ovšem pouze činnost rybářů, respektive pytláků. Jejich úkolem je starat se i o životní prostředí ve svém revíru, hlásí škody, případně znečištění vodních toků či ploch…,“ přiblížil další náplň práce rybářské stráže předseda karlovarské organizace rybářského svazu.

Vzrůstající počet případů pytlačení si podle jeho slov vyžádal i zřízení funkce profesionální rybářské stráže. „Ta má na západě Čech tři členy. Dva pro Plzeňský a jeden pro Karlovarský kraj. Jejich úkolem je také metodicky řídit takříkajíc amatérské členy rybářské stráže. Slibujeme si od toho zkvalitnění práce neprofesionální části rybářské stráže,“ doplnil Riško.

Na Karlovarsku přitom podle jeho slov pracuje dvacítka dobrovolných členů stráže, v rámci celého Karlovarského kraje jich je na 60. Trendem, se kterým se v poslední době často setkávají, jsou konflikty se zahraničními návštěvníky. „Ročně řešíme průměrně pět desítek případů přestupků. Nemalé procento z nich mají na svědomí právě cizinci,“ dokumentoval Riško. I on začínal u rybářského svazu jako člen stráže. „V mých očích je největším prohřeškem rybáře to, když brutálním způsobem vrátí do vody rybu, která vodě patří. To znamená, že má pod míru nebo se v danou dobu nesmí lovit,“ dodal.