Historie Karlových Varů je velmi pestrá, ne vždy ale veselá. Může za to především fakt, že se nachází blízko německých hranic. A tak Karlovy Vary při obsazování Sudet v roce 1938 přišly na řadu jako jedny z prvních.

"Karlovarský starosta musel hned po připojení Sudet k říši složit úřad, na který byl dosazen Richard Russy, loajální nacista, posléze příslušník SS. Stát přebral nad vším kontrolu, i nad soukromím, na vše dohlížela tajná policie, gestapo. Po vypuknutí války museli místní muži rukovat na frontu, vše podléhalo státní říšské kontrole. Nejprve to pocítili sociální demokraté a komunisti, kteří byli uvězněni hned po příchodu německého vojska. Po nich přišli na řadu místní Židé. Perzekuce karlovarských Židů ve smyslu rasistických norimberských zákonů byla zahájena ihned po Hitlerově návštěvě v prvním říjnovém týdnu 1938. Diskriminace byla charakteristická ponižováním, terorem a zatýkáním Židů, včetně loupení a ničení jejich majetku. V rámci arizace začaly centrální i regionální nacistické úřady stupňovat tlak na získání židovských majetků," píše o obsazení Karlových Varů zaměstnanec karlovarského muzea Jan Nedvěd.

Noční život v Jaltské ulici v Karlových Varech.
Dohoda s podniky v Jaltské se rýsuje. O víkendu ale napadli štamgasti ostrahu

Pomyslnou tečkou nad zpečetěným osudem karlovarských Židů bylo spálení židovské synagogy v Sadové ulici, k níž došlo 10. listopadu roku 1938, tedy v momentu Křišťálové noci, která se odehrála v noci z 9. na 10. listopadu 1938 v nacistickém Německu.

"Vzácný interiér židovské synagogy zfanatizovaní nacisté vyplenili a vyhořelou budovu zbořili. Za „Křišťálové noci“ byli v Karlových Varech příslušníky gestapa, SS a SA internováni všichni karlovarští Židé, otcové 283 zámožnějších židovských rodin zatčeni a deportováni do koncentračního tábora Buchenwald. Tam byli pod nátlakem SS a právníků říšského ministerstva financí donuceni k podpisu darovacích listin, kterými převedli svůj majetek „dobrovolně“ na německý stát. Říše tak získala jen v Karlových Varech desítky luxusních hotelů, penzionů, lázeňských domů a obchodů. Poté byli ožebračení Židé z Buchenwaldu propuštěni domů. V Karlových Varech však byli dne 15. listopadu 1938 zatčeni podruhé, potupně vedeni v průvodu městem a poté byli někteří, údajně i s rodinami, dopraveni do přístavu v Hamburku. Okolnosti tohoto vyhošťovacího transportu nejsou dosud zcela objasněny. Ti, kteří neměli možnost odejít, byli před rozvozem do koncentračních táborů shromážděni v Olšových Vratech," pokračuje muzejník.

Dobře Karlovým Varům nebylo ani na konci druhé světové války, kdy spojenci shodili bomby opakovaně na Horní nádraží, ale i to Dolní. Cílem náletů 19. dubna 1945 bylo na Dolním nádraží železniční depo a dílny, bombardování ale neunikly ani okolní obytné domy včetně tuhnické kaple, většina Tuhnic tehdy padla k zemi.

Nejen Karlovy Vary, ale celé české Krušnohoří, po druhé světové válce zažilo další dramatické období, a to odsun Němců. Na základě toho mnoho domů zpustlo a zanikla nejedna vesnice.

Vojska obsadila Karlovy Vary ve 20. století ještě jednou, byla to ta v srpnu 1968, kdy vojska Varšavské smlouvy překazila ideály o demokracii. Okupační armády, které v noci na 21. srpna 1968 překročily české hranice, napáchaly v Karlových Varech značné škody. Odnesl to i Dvorský most, který se zřítil po průjezdu tanků. "Byla na něm značka 4 t a Sověti si to vyložili tak, že unese čtyři tanky. Vjely na něj tři, dva se podařilo Sovětům vytáhnout, třetí tam zůstal a čekalo se na vyprošťovací tank,“ vysvětluje historik amatér Libor Huml.