Součástí výstavy jsou i sochy týraných hříšníků, jejichž autorkou je akademická sochařka Veronika Kudláčková Psotková, která se na výstavě podílela se svým manželem, scénografem a výtvarníkem Romanem Kudláčkem. Manželský pár pracoval i na vytvoření nové expozice v lapidáriu muzea, kde jsou rozmístěny staré předměty a dokumenty z městských sbírek, které jsou doplněné výstižnými komentáři.

Cesta ke žlutickému muzeu byla pro manžele vlastně náhodou. „Dokončovali jsme právě druhou komplexní expozici pro Mattoniho muzeum v Kyselce. Žlutický muzejní spolek si nás našel po otevření tohoto muzea. Bylo to na podzim roku 2016, nabídl nám spolupráci. My jsme s manželem vůbec nechtěli, byli jsme zcela vyčerpaní z realizace v Kyselce,“ říká sochařka. Nakonec se umělci ale se Žlutickými přece jen domluvili. „V tuto chvíli tak už existuje studie k 'velkému' muzeu, které počítá s upraveným a oživeným lapidáriem a novou šatlavou,“ pokračuje umělkyně.

Nová expozice ve žlutickém muzeu byla pro oba velkou výzvou, protože šlo o nestandardní typ práce. „V muzeu je řada sbírkových předmětů. Ty musel na začátku rekonstrukce pracovník karlovarského muzea všechny zabalit a uschovat. Vše se vybalilo až ve chvíli, kdy byly vitríny i konzole připravené k instalaci. Takže jsem vymýšlela uspořádání a rozložení předmětů jen pomocí fotografií a v závěru doufala, že vše sedne. Improvizaci jsme se sice nevyhnuli, ale nakonec se to všechno sešlo podle představ. Trošku problém byl s tím, že žádná stěna tam není rovná,“ říká s úsměvem Kudláčková Psotková.

Práce na sochách týraných byla náročná, a to především po psychické stránce. Sochařka přiznává, že si musela stanovit jasné mantinely, aby se z toho nezbláznila. „Zpracovávala jsem podklady z původní expozice a studovala souvislosti, o které jsem chtěla expozici rozšířit. Do toho jsem současně začala pracovat na sochách mučených a vězněných, takže byly chvíle, kdy jsem do toho byla opravdu ponořená. Chtěla jsem ale do soch i expozice tyto momenty promítnout. Nejhorší asi byla ta představa, že některé praktiky se používají i dnes. Naštěstí mám vždy víc rozdělaných projektů, takže je kde měnit myšlenky,“ říká.

Další spolupráce se Žlutickými závisí na financích. „Studie na velkou expozici je hotová. Její realizace je ale poměrně nákladná. Pochopitelně budeme rádi, když to v budoucnu vyjde a budeme moci pokračovat,“ uzavírá umělkyně.