Romana Budiačová sice vystudovala Universitu Karlovu v Praze, ale i přes toto prestižní vzdělání měla Karlovaračka řadu let problémy se sháněním práce. V dětství jí doživotně postihla nezdařená operace kloubů, která jí omezila pohyb. Žena sice hledala zaměstnání na několika místech včetně Krajského úřadu, ale narazila jen na naprostý nezájem a ignoraci.
Po těchto peripetiích se její stav tak rapidně zhoršil, že nyní je v plném invalidním důchodu. „Pracovala jsem dvacet let v Sokolovské uhelně, kde jsem skončila v roce 2004. Od té doby nemůžu najít žádnou práci,“ posteskla si Budiačová. Žena se nevzdala. „Na úřadě práce mi doporučili dvě zaměstnání na Krajském úřadu Karlovarského kraje. Jelikož jsem měla potřebné vzdělání, na kraj jsem se přišla o místa ucházet,“ líčí Budiačová. „ Nikdo mě nepozval na žádný pohovor, ani se mnou nepromluvil.
Zdá se mi, že invalida může dostat na úřadě práci jen pokud má známé a je vyvolený,“ dodala žena. „Neměli o mě zájem ani na magistrátu. Už jsem se vzdala naděje, že mě někdy někdo zaměstná. Vysokoškolské vzdělání mi tedy nebylo nic platné. Nyní jsem kvůli špatnému zdravotnímu stavu v invalidním důchodu,“ doplnila smutně Budiačová. Krajský úřad však rezolutně odmítá, že by handicapovaní lidé neměli mezi zaměstnanci místo. „Máme – li volné pracovní místo, zjišťujeme zda by jej mohl zastávat hadnicapovaný člověk. Pokud ano, snažíme se takto postižené odborníky oslovit,“ hájila kraj mluvčí Andrea Bocková. „Zájemci musí samozřejmě projít standardním výběrovým řízením,“ dodala Bocková. Přesto podle ní kraj některé invalidy zaměstnává. „Pracuje zde jeden vozíčkář.
Jeho zkušenosti byly pro nás velmi cenné,“ doplnila mluvčí úřadu. Kraj počítá se zvýšením počtu invalidních pracovníků. „Rádi bychom do tří let zaměstnali pět vozíčkářů,“ dodala mluvčí kraje. Opomíjení invalidních pracovníků odmítá i karlovarská radnice. „Řadu postižených zde zaměstnáváme a jsou to plnohodnotní odborníci. Problém v tom nevidíme,“ vysvětlil Jakub Kaválek, mluvčí radnice.
