Byla právě Bílá sobota, Velikonoce loňského roku, kdy se blížila 16. hodina a v bytě panelového domu v karlovarském Doubí se právě schylovalo k tragédii. V neděli 16. dubna tomu bude právě rok, co matka K. K. zavraždila svou malou dcerku a zabít se pokusila i svého syna. Pro svůj čin použila kuchyňský nůž, jehož čepel měla 20,5 centimetru. Pětiletého chlapce bodla do oblasti krku pětkrát, tříletou dcerku, která na místě svým zraněním podlehla, devětkrát. Před vražedným útokem uchránila jen tehdy šestiměsíční miminko. Jak vloni v říjnu vypovídala u soudu, kdyby měla více času, neušetřila by ani sebe. Jak chtěla naložit s novorozencem, ale nesdělila.

Čas utíká a sousedé vražedkyně si ani neuvědomují, že je tomu už právě rok, co byl jejich jinak bezproblémový dům dějištěm tak velké tragédie. Snaží se raději zapomenout. "Víte, člověk žije tak nějak v klidu, a nedokáže pochopit, že se to vůbec stalo. Jsou přece jiná řešení než to, že vztáhnete ruku na své vlastní děti. Vždyť problémy se dají řešit. Je to hrozné," komentuje po roce tragédii seniorka, která v domě žije už dlouhá léta. "Se sousedy se už o tom vůbec nebavíme. Snažíme se zapomenout. Raději jsme za tím udělali tlustou čáru," pokračuje Karlovaračka.

Vzpomíná, jak se s K. K. párkrát potkala. Rozhodně podle ní nevypadala jako žena, která má až takové starosti. Jak Deník informoval, K. K. se do domu přistěhovala teprve v lednu loňského roku, kdy si tam pronajala byt. "Jednou jsem ji viděla, jak myje schody od shora až dolů. Chudák si myslela, že se má postarat o vytření celého domu. Tak jsem jí řekla, že každý má na starosti jen své patro. Jinak moc ven nechodívala, ale vím, že tady s nimi bydlel její partner, otec dětí. Ty bývaly sice poněkud hlučnější, ale to děti bývají. I na mě si kdysi přišli stěžovat sousedé pod námi, že jsme slyšet, ale to k životu patří. V ten den byly ale naopak velmi klidné," vypráví seniorka.

Až když slyšela houkačky a viděla blikající světla sanitek a policejních aut, pochopila, že se něco děje. "Před tím jsem nic neslyšela. Co se u nás říkalo, tak je měla najít majitelka bytu," dodává žena.

Tak to skutečně bylo. K.K. se se svým partnerem dostala do složité finanční situace a neplatila majitelce bytu nájem, takže jí oznámila, že se z bytu vystěhuje a že si 16. dubna v 16 hodin přijde pro klíče. Když jí nezvedala telefon, použila rezervní klíče a byt si odemkla. Následně byla svědkem důsledku řádění matky. A přivolala pomoc. Redakce sice zná její totožnost, ale majitelka bytu nechce o tragédii vůbec mluvit.

Pětiletý syn přežil útok jen díky včasnému zásahu lékařů. On i jeho roční bráška jsou nyní v péči otce, o jehož existenci se vedly před rokem spekulace. Stálo se totiž hovořilo o matce, která se dostala do finančních problémů, ale o živiteli rodiny nebyly žádné zprávy. Objevily se až v říjnu u soudního líčení, kdy o něm K. K. promluvila. Tvrdila, že život s ním nebyl jednoduchý. Fyzicky ji měl napadat a finanční problémy řešila jen ona. Rodina měla velké dluhy, úvěry, exekuce, které podle vražedkyně partner neřešil a nechával je jen na ni. Na domácnost prý příliš nepřispíval a peníze jí dával jen, když si o ně měla říci. V osudný den podle ní věděl, že se mají vystěhovat, stejně ale odešel ven na procházku. "Neměli jsme spolu hezký vztah. Byla jsem na něm závislá. Byl ale agresivní, několikrát mě napadl a jednou to řešila i policie. To bylo krátce poté, co se narodila dcera," vysvětlovala vloni u soudu.

"Své děti jsem ale vždy milovala. Nikdy jsem se k nim nechovala zle nebo agresivně. Je však pravda, že jsem měla vždy problém s projevem emocí, což se píše i v posudku. Stojí v něm, že jsem neprojevila lítost nad tím, co jsem udělala. S tím nesouhlasím. Vím, že jsem to udělala, ale nechtěla jsem jim ublížit. Zřejmě jsem tak zareagovala, protože jsem nevěděla jak pokračovat. Chtěla jsem je uchránit. Bála jsem se, že se z nás stanou bezdomovci a děti nebudou mít co jíst," řekla u soudu K. K., která potvrdila, že na tehdy šestitýdenního chlapce vůbec nechtěla vztáhnout ruku. "První, na koho jsem zaútočila, byl syn. Na dcerce jsem byla hodně závislá. Byly jsme na sebe dost fixované. Asi to bylo i tím, že měla vrozenou vadu. Měla jsem s ní nejbližší vztah. Se synem to nebylo vždy jednoduché, ale myslím si, že jsme měli hezký vztah. Hodně jsem ho milovala. Každé své dítě jsem měla ráda jinak. Nevím, proč jsem zaútočila na syna jako prvního. Já sama jsem chtěla umřít, ale do toho přišla majitelka bytu, nestačila jsem to. Nevím, jak dlouho jsem v ložnici s dětmi byla. Dcerka byla v tu dobu v obývacím pokoji, já s chlapci v ložnici, utěšovala jsem malého, který plakal a starší syn, který seděl na posteli, na mě koukal. Pak jsem zjistila, že už je strašně hodin a běžela jsem pro nůž. Pak se to stalo. Myslela jsem, že umřel. Nato přišla dcerka a vylezla k nám na postel. Tak jsem ji také bodla. Proč ji tolikrát? To nevím," odpovídala na podzim na dotazy soudu matka, která si za vraždu své dcerky a pokus o vraždu svého synka odsedí 22 let.