Jak dlouho spolupracujete s týmem Jiřího Bartošky? Jak jste se k této práci dostala?

Letošní ročník je pro mne již 21. v pozici tiskové mluvčí. Přede mnou tuto funkci zastával dnes již zesnulý novinář a později producent Pavel Melounek. V době, kdy se Pavel rozhodl věnovat pouze produkci, jsem dostala nabídku spolupracovat s festivalem. Jsem vděčná prezidentu Jiřímu Bartoškovi a tehdejší umělecké ředitelce Evě Zaoralové, že mi dali šanci a už víc než dvacet let se snažím tu důvěru splácet.

Měla jste někdy chvilku, kdy už jste nemohla a zauvažovala o tom, že je toho během festivalu přece jenom moc?

Takové okamžiky asi potkají úplně každého, kdo pracuje v takové „adrenalinové“ pozici. Naštěstí jsou pomíjivé a práce pro festival je pro mě stále zajímavá a naplňující.

Na které festivalové okamžiky vzpomínáte nejraději? Jste v kontaktu i s přijíždějícími zahraničními hvězdami, která z nich vás, řekněme, okouzlila?

Dalo by se vzpomínat na hezká, byť letmá setkání s velkými osobnostmi, které festival navštívily, ale podělím se o zážitek velmi čerstvý. Letos jsem měla to štěstí mediálně zastupovat i film Zátopek, který festival zahajoval. Ve chvíli, kdy Velký sál hotelu Thermal povstal a tleskal při závěrečných titulcích tomuto výjimečného filmu, jsem neudržela slzy. Bylo to moc dojemné.

Jak jste s týmem přežili covidovou přestávku? Přece jenom to byly nervy, nejprve festival ano, pak ne, potom jenom půl a tak dále…

Nebylo to lehké období, ale vedení festivalu v čele s Jiřím Bartoškou udělalo vše pro to, aby většina týmu mohla zůstat pohromadě. Pro všechny byla náročná ta nejistota, protože nejen my, ale celá republika a vlastně celý svět nevěděl, jak se bude situace vyvíjet a jaká pravidla budou platit. Loni se nám podařilo uspořádat alespoň přehlídku TADY VARY, díky níž jsme se rozjeli do regionů a která nám ukázala zase další zajímavé možnosti, jak festival propojit s diváky.

Letošní ročník MM má posunutý termín, ale lidé přijeli, filmy hltají a nepřijdou ani o zahraniční hvězdy. Přijel oscarový Michael Caine, mohou se těšit na ikonického Johnnyho Deppa a neméně slavného Ethana Hawka. Těší vás, že zájem fanoušků o MFF neutichá?

Ještě před měsícem bylo velmi složité odhadnout, zda nám situace dovolí vůbec naplnit kapacitu v sálech a zda budou zahraniční hosté moct cestovat. Naštěstí se situace vyvinula dobře a také se ukazuje, že diváci, i když je jich o něco méně, mají zájem o filmy, mají zájem se potkávat společně v kině a bavit se o svých zážitcích. A to je hlavní poslání festivalu.

Mrzí vás, že festival je někdy označován jako snobský, že si tady herci jenom užívají večírků… a mohli bychom v kritice pokračovat?

Mrzí mě spíš to, že to někdy působí dojmem jako by byly dva festivaly – ten skutečný a ten, který vytvářejí některá média. Ta poptávka po jisté líbivosti, možná až povrchnosti vede k tomu, že často je dáván větší prostor tomu méně podstatnému. Setkáváme se s reakcemi návštěvníků, kteří nám říkají, že až po té, co festival navštívili, pochopili, o čem opravdu je – že večírky nejsou to hlavní. Hlavní jsou filmy, možnost sdílet zážitek s ostatními diváky, diskutovat o nich. Ale to je situace, s kterou se musíme vyrovnat a snažit se udělat festival, co nejzajímavější a nejlepší.

Píšete i knihy. Připravujete nějakou další? A kde na to všechno berete čas?

Právě v době festivalu vychází moje třetí knížka Matka s ručením omezeným. Podobně jako dvě předešlé je o ženách – jejich přátelství, starostech i radostech. A doufám, že psaná s humorem. Psaní je pro mě velký odpočinek a dnes už i potřeba, takže čas se prostě najde.