Velký úspěch sklidil v poslední době dokumentární snímek Ať žije Pepa Beer. Ten popisuje život řezbáře, který trpí Parkinsonovou chorobou, ale přesto se snaží žít naplno. Film je zároveň prvotinou Petra Mikšíčka, který se jeho přípravě věnoval rok. O tom, jak film vznikal a jaké jsou další plány, pohovořil sám autor dokumentárního snímku.
Kdy vás napadlo natočit tento dokumentární snímek a proč na toto konkrétní téma?
Tři roky jsem uvažoval o tom, že bych něco podobného natočil. Chybělo mi ale stále nějaké nosné téma. Jednou mě řezbář Pepa Beer navštívil a pozval mě do své dílny. Když jsem viděl tu starou místnost plnou pilin a dřeva, tak mě to strašně moc zaujalo. Do toho jsem viděl, jak Pepa pracuje, a ucítil jsem, že právě to je téma, které by mohlo lidi zaujmout. Proto jsem začal tento dokumentární snímek připravovat.
Film měl zatím na všech promítáních velký úspěch. Čím si to vysvětlujete?
Možná je to tím, že je to opravdu skutečný příběh člověka, který, i když má Parkinsonovu nemoc, se snaží žít a tvořit. Tento snímek jsem pojal jako oslavu lidství a boj s nelehkým osudem. Je to příběh člověka, který žije na samotě v Krušných horách, je nemocný, ale to mu nebrání v práci a tvorbě. To možná dělá tento dokument zajímavým, že si na nic nehraje a ukazuje skutečný život a situace.
Jak dlouho jste vlastně tento film tvořil?
Začal jsem točit v létě roku 2010 a pokračoval vlastně po celý rok. Mám tak řezbáře zachyceného v každém ročním období. Jsem velmi rád, že mi Pepa umožnil strávit s ním tolik času a vytvořit takový filmový materiál.
Film je vaší prvotinou, máte v plánu natočit i nějaký další snímek? Pokud ano, tak o čem byste rád točil příště?
Práce mě neskutečně bavila a skutečně bych velmi rád ještě v budoucnu nějaký snímek natočil. Opět by se týkal Krušných hor, protože je tady celá řada zajímavých lidí a příběhů, které by si určitě zasloužily zpracovat. Uvidím ale, kdy se k další práci dostanu.
Filmaři se také rádi prezentují na nejrůznějších festivalech a přehlídkách. Máte v plánu něco podobného?
Jak už jsem zmínil, nejsem v této branži zkušený, ale vím, že dostat se na podobné akce rozhodně není jednoduché. Pokud by ale taková možnost byla, tak se rád zúčastním.
Zaznamenal jste na film nějaké ohlasy a stalo se třeba to, že by lidé na Pepu Beera díky filmu třeba změnili i názor?
Jsem velmi rád, že zatím byly ohlasy velmi pozitivní. Dokonce jsme teď k dokumentu udělali titulky v němčině a počítáme s jeho promítáním i za hranicemi. Co se týká ohlasů, tak film zapůsobil jak na místní lidi, tak i na ty, kteří tohoto řezbáře osobně neznají. Lidé z filmu pochopí, že Pepa Beer je velmi slušný a pracovitý člověk, který nepije a dává své práci maximum. Také jsem velmi rád, že dokument zvedl vlnu solidarity a chuti tomuto výjimečnému člověku pomoci. Určitě si to zaslouží, protože dokazuje, že ani takto vážná nemoc nemusí člověku zabránit v tom, aby dělal, co má rád a na co má velký talent a chuť.